Mé alter ego Argonantus se s nimi mohl setkat; jistý Artéfius, který o tom napsal knihu, a tu šílenou poznámku cituje Roger Bacon v rámci svého pojednání o magii.
Je to zajímavé tím, že ta Baconova kniha je naprosto racionální záležitost (odlišuje dílo přírody a podvody v magii); dále tím, že Bacon je zřejmě nejdůmyslnější myslitel celého středověku; a konečně, že to není tak úplně ojedinělý případ.
Viz Katedrály na rpgf.
Celý odstavec 30 zní takto:
Píše:
30) Já, Artephius, poté, co jsem v knihách pravdivého Herma nabyl pravé a dokonalé Moudrosti, stal jsem se napřed právě tak nepřejícím jako všichni ostatní, ale když jsem za dlouhý čas více než tisíce let, kterých jsem se dožil jedině díky Všemohoucímu Bohu a užívání této podivuhodné Quinta Essentia, nespatřil nikoho, kdo by dosáhl hermetického mistrovství, a to pro temná slova filosofů, byl jsem pohnut dobrotivostí a spravedlností jednoho vzácného muže a rozhodl jsem se na sklonku svého života vše zcela přesně a pravdivě vypsat tak, že ti nemůže chybět nic k dokonání Kamene mudrců (vyjma jediného, co se nikdy nesmí vypsat, poněvadžto přísluší jedině Bohu či Mistru, ale čemu se přesto ten, kdo není hloupého rozumu, může v této knize i s malými zkušenostmi snadno naučit), protože psal jsem jen holou pravdu, kterou jsem však trochu oblékl barvami, aby si každý zbožný a moudrý mohl šťastně natrhat zázračná jablka z filosofického stromu v zahradě Hesperidek.