V: Aha, tak to už sem zapomněl, že tam byl hod i na zákl. vlastnosti.. díky :)
Takže to je 6 typ hodu. Takový, který dává výsledky dle vrozených dispozicí a kupodivu vůbec neodráží ZK postavy, je tak? Zatímco ostatní hody odráží ZK postavy, ale nikoliv její vrozené dispozice - pouze typ útoku, kterému čelí. Není to divné? Nemůžu si pomoct, ale mě to přijde schizofrenní. Jakoby se autoři nemohli rozhodnout, jestli teda je lepší to nebo to.. tak dáme obojí, že.
Ve 3e se autoři rozhodli, že když teda hází obránce, bylo by logičtější stavět zejména na něm. Rozhodli se také, že vrozené dispozice se mohou projevit (dobře nebo špatně) kdykoli se něčemu vyhýbá, odolává, apod. Pokud vůbec přijmeme filozofii záchranných hodů, tak mě osobně připadá rozdělení na tři možnosti vzdorování naprosto dostačující. Odolávám buďto mentálně nebo fyzicky; pokud nehodlám vzdorovat něčemu fyzicky, mam ještě možnost tomu prostě uhnout (tady je to asi nejslabší, proč to neřešit prostým útokem? no nic, kritizovat budu Dnd jinde) :)
Je to jiná filozofie - když někdo útočí ve 3e, je jedno zda je to kouzlem, hůlkou nebo dechem. Záleží pouze na tom, jak se ten útok projeví, jak působí. Nechápu, co je na tom nepochopitelného a nevýstižného :)) Když se jedná o kouzlo působící na mysl, bráním se Vůlí. Když to útočí na tělo, bráním se Výdrží (např. ona polymorphie). Když můžu uhnout, použiju Reflexy.. všechny případy do toho zapadnou, ve hře nemám pochybnosti, který hod použít - já ani hráči. To je přece základ, ne? Můžeme se soustředit na hru a prožitek z ní, nemusíme dumat nad pravidlama. Nejsem si vědom žádných akcí, kde by se tohle nedalo v podstatě okamžitě a relativně selským rozumem rozhodnout, fakt ne :)