andtom:Mě je jedno jak hrají ostatní, ani nechci nikoho urážet nebo formovat, natožpak poučovat. Já jsem chtěl říct, že DnD navádí powergamismu a taktizování.
Autoři vědí, že jejich hlavní cílovou skupinou jsou hráči, které baví taktizování, baví je používání různých skillů, chtějí mít co nejsilnější postavu, a chtějí koumat, jak jde zabít ta ona nestvůra a jak se jí ubránit. Jak vytaktizovat nejlépe danou bojvou situaci a jaké při tom použít kouzla, skilly, démony, četrtvíco. Proto je tam o tvorbě charakteru 19 řádků (počítal jsem je) v posledním kroku tvorby postavy, který se jmenuje nějak jako „A to ostatní“ … je to někde mezi výškou, váhou a barvou tkaniček, zatímco bojovo-taktické vlastnosti, skilly, featy a schopnosti zabírají mnohem více řádků (ty jsem nepočítal). I přidělování Xp tomuto hernímu stylu odpovídá.
I kdybych chtěl hrát jinak, stejně bych více či méně často narážel na to, že ta hra je určená pro jiný styl hraní a jiný typ hráčů. Když chtěl bych volit metody ve hře podle toho, co postavě „sedí“ a ne podle toho, co je nejefektivnější, tak se dobrovolně rozhoduju pro něco, co je sice krásné, ale mojí postavu to zbytečně ohrožuje. A každý hráč má svojí postavu rád a nechce, a by umřela… A každý sklouzne občas k tomu, že ví, že to postavě nesedí, ale co se dá dělat, chce přežít. A ví, že je to kombení. ¨
Stejně tak když má postava chca nechca většinu skolků konfliktních, bude to svádět k jejich používání.
Jasně, že to jde hrát jinak. Stejně jako člověk může jet ve Ferrari na nedělní nákup nebo v lodičkách lézt po skalách. Máme demokracii. I v obleku se dá skládat uhlí, a i v montérkách se dá jít do divadla. Ale obráceně je to asi lepší.