LokiB: Was worth a shot.
York Já bestiář beru jako "grab and go" zdroj. Čtenář by měl dostat instatní nestvůru, kterou může použít, jak je psaná, když jí potřebuje. Pokud si přeje jí upravovat, má k dispozici vlastní fantazii, nebo možná nějaká rozšíření, co vyjdou dál, ať už knižně, nebo online. Ale základ je základ. "Tohle je typický exemplář svého druhu."
Představuju si to jako lego. Když dostanu krabici, je u toho obrázek a návod na sestavení té věci na obrázku. Není tam žádný "tohle si udělejte jak chcete," ne, každá část má svoje místo. Tečka. No a já si to seskládam podle návodu, načež mě to přestane bavit a přijde SKUTEČNÁ fantastická věc na legu - můžu si s tím dělat, co chci. Upravovat si tu věc z obrázku, nebo jí rozebrat a udělat něco novýho. Ale pořád vím, kde má která věc svůj původ.
Co když zdědím po někom lego v krabici od bot? Pořád to může bejt stejná stavebnice. Mám úplně stejný možnosti, ale není u toho ten obrázek a návod, co to vlastně má bejt. Jak to dohromady vypadá v ideálním případě, než do toho začnu míchat svoje. Většinou mi z toho vyleze něco, co není ani ryba, ani rak, a ve většině případů mě to omrzí mnohem rychleji.
Jasně, některý lidi baví začínat od ničeho. Dávat dohromady kousky a najednou z toho něco je, totální originál. Ale nedá se zaručit, že ten originál je funkční, a rozhodně nad nim člověk stráví víc času, než když ví, co má ideálně vzniknout a jak přesně k tomu postupovat.
Bestiář by měl být krabice lega s obrázkem a návodem. Jednoznačně říct, "tahle nestvůra funguje takhle." A to mlžení okolo, že tohle je rys kultury a ne každičkého jednotlivce patří imo někam do úvodu. Jako ekvivalent povědomí, že když je ta stavebnice MOJE, tak si s ní nakonec budu dělat stejně co chci. Ale vím jak vypadá originál, a k čemu se můžu vrátit, když moje verze začne vrzat.