Přesvědčení prosím dále rozebírejte ve
vlastním vlákně.
Zde bych rád prodiskutoval nové téma. V Česku je často představa, že D&D je hlavně o boji, životech ("HáPéčkách") a figurkách. Není se co divit, tento trend byl od třetí edice stále silnější a v Česku se DnD začalo hrát zejména od třetí edice.
5E se snažila vrátit zpět k bezfigurkovým bojům, nebo lépe řečeno, aby figurky nebyly u bojů nutnost. Překvapilo mě, že to docela uspělo a vytvořilo zcela nový herní termín "Theater of the Mind" (něco jako "Divadlo představivosti"?).
Jde o to, že se nehraje na čverečkovém herním plánu, v boji se nepočítá každý sáh (5 stop), hráči se snaží barvitě popisovat své akce a PJ se snaží hráčům vycházet vstříc, pokud nejde o nějaký zcela nelogický kix. Není podstatné, jestli je hráč od nepřítele 5 nebo 6 čtverců. Prostě je "ve vzdálenosti, ze které může na nepřítele naběhnout a zaútočit na blízko". Na postavy útočí nepřátelé a není nutné řešit
přesné postavení. Vše se odehrává na bázi popisu.
Vychází tomu vstříc i samotná pravidla 5E. Konkrétně části Posuzování oblastí účinku a Zacházení s davy na str. 249 v
Průvodci Pána jeskyně. A hráči hrající stylem Theater of the Mind si ta pravidla velmi pochvalují.
Jsem si jistý, že na poli RPG nejde o nic převratného, ale z hlediska DnD jde o relativně velký fenomén od vydání 5E. Překvapilo mě, že až tak velký. Tedy hráči hrající přes Fantasy Grounds nebo Roll20 na tento styl nehrají, protože na obrazovce s automatizací těchto programů se hraje na herním plánu docela snadno, ale v hraní naživo se tento fenomén rozléhá docela dost.
Řeší se to dost na podcastech, nějaké informace lze najít i
zde,
zde nebo
zde.
Co si o tom myslíte? Měly by JaD taky tento trend nějak postihnout? (Třeba nějakou speciální kapitolou nebo tak něco?)
Co vím, tak tým Mikea Mearlse chce tento styl hraní v 5E dále posilovat.
EDIT: Vyjádřete se prosím v anketě, co jsem vytvořil k této diskuzi, nebo lépe, kdybyste se mohli vyjádřit i přímo v diskuzi.