7) Zpracování železa
Práce se železem je ve středověku jedna z nejrozšířenější a nejčastější. Železné zbraně a nástroje potřeboval doslova každý - a ve městech se tomuto odvětví věnovala obvykle asi čtvrtina všech řemeslníků.
Prvotní fáze znamenala vytěžení rudy. Dělo se tak v povrchových, méně efektivních dolech prastaré tradice. Dnes jsou prakticky všechny tyto doly vytěžené, a jsou po nich jen archeologické nálezy (překvapivě Dejvice),nebo název (Železná ruda). Spotřeba nemohla být moc drastická, železné věci byly drahé a dost šetřené. Spotřebu lze odhadnout asi hřivna na obyvatele ročně. Cena této surové rudy je neveliká - asi 1 zl 100 hřiven, tedy 5 zl centýř. Vytěžit bylo nutno nejméně 10 centýřů na horníka, aby se těžba nějak vyplatila.
Hutnictví. Ve většině míst proto stačilo bohatě zpracovat rudu ručně - kováním, dokud se z kovu nedostalo co nejvíce příměsí. Hutník nebyl moc kvalifikovaný - dostával tedy běžný plat (1zl týdně), což znamená, že při hrubé ceně železa 30 zl centýř (tedy hřivna za 6 měďáků, podle kvality) musel zpracovat na 15 centýřů rudy, aby získal svůj plat a 5 centýřů železa, které mohl prodat - což stačilo pro 2500 běžných obyvatel, tedy většinu měst s širším okolím, nebo veliké panství.
V Praze ovšem nazrála situace, kdy byla spotřeba značně vysoká - nejen kvůli počtu obyvatel (s okolím asi 25.000), ale i díky obchodu s mnohem větším dosahem. 100 centýřů železa by sice uživilo 20 klasických hutí, ale také to je zajímavá práce pro 1-2 zvláštní mlýny.
Při nákladech za hutní mlýn - nebo dokonce přičtených k mlýnu, 1000 zl na 5 let, a ceně hutníků (nijak velké, 50 zl na osobu), výdajích za 300 centýřů rudy (1500 zl) vznikne 100 centýřů železa v ceně 3000 zl. To už se podobá ziskům normálního mlýna.
Kovářství. Nejvyšším stupněm zhodnocení železa je kovářství. Existovalo nesčetně specialistů - od prostých venkovských kovářů, vyrábějících hlavně běžné nástroje (motyky, sekery apod.), přes různé konváře, kovotepce, pasíře až k úplné šlechtě oboru - mečíři a platnéři. V případě běžných nástrojů se cena centýře železa (30 zl) zvýšila asi 30x. Z centýře železa vyrobil kovář asi 100 nástrojů v ceně asi 1000 zl v průměru. To ho obvykle uživilo.
Zbrojíři dosahovali daleko vyšších zhodnocení. Meč o váze asi 5 hřiven stál okolo 50 zl, centýř běžných mečů - tedy ona stovka - vyšel na 5000 zl. Obdobně brnění - o váze asi 10 - 20 hřiven - má cenu podle kvality 200 - 800 zl, o ceně kouzelného brnění ani nemluvě. Ovšem kouzelný meč +1 stojí okolo 5000 jediný (zbrojíř, který ho vyráběl, musel být ovšem svým způsobem alchymista). Špičkový zbrojíř vydělal i několik tisíc ročně. Plat mistra byl ovšem mnohem vyšší - nejméně 4 zl týdně; a k práci potřeboval několik velmi schopných pomocníků (1 zl týdně). Na platech zaplatil proto běžně i 1000 zl.
Zmíněný hutník uživil asi 10 kovářů. Ve velkém městě, kde bylo až několik set kovářů (Praha) bylo možné vyrábět pomocí hamru i polotovary - plechy, tyče apod. To umožnilo zvýšit výkon kvalitních kovářů (zbrojíři), kteří místo stovky mečů nebo třiceti brnění zvládli dvojnásobek. Takový hamerník zaplatil za 50 centýřů surového železa zmíněných 1500 zl, vyrobil z něj plechy a tyče, a ty mohl s klidem prodat v ceně 100 zl za centýř, tedy 5000 zl celkem. Pro většího kováře, a zejména zbrojíře, se to ještě dost vyplatilo.
Předpokládám, že bude následovat smršť dotazů.