Bajo: Protože tak funguje reálný život.
Příklad z reality: Když chci popsat řekněme 80% nějakého jevu (například psychologického), stačí mi k tomu jedna dvě jednoduché věci. Ale s každým dalším procentem náročnost popisu exponenciálně roste. Takže v určitém okamžiku si prostě řekneš, že nepotřebuješ věc popsat plně, že se spokojíš s popisem "většiny" toho jevu a že zbytek budeš prostě řešit "ad hoc".
A to je přesně to co jsi tu popsal. V drtivé většině si vystačíš se dvěma jednoduchými mechanikami a pro případy kdy ti nestačí je tu překročení rámce...
Nebo ještě jinak a z jiného úhlu. Řekněme (zjednodušujíc opět realitu), že RPGčko je o tom, že před hráče stavíš neustále nějakou volbu. A tuhle volbu musí vždycky připravit nějaký člověk nebo náhodný generátor. Je to buď designér nějakého dobrodružství nebo ty jako vypravěč nebo je to nějaká tabulka, podle které to "naházíš". Případně to může být spoluhráč, tahání lístečků, otevření novin a zapíchnutí tužky atd. (ale v zásadě jsou to variace na totéž).
The Window nevěří v to, že generátor by poskytnul hráčům dobrou volbu a tak tedy bere zdroj volby v člověku. A tenhle způsob tvorby hráčské volby zjednodušuje maximálně, protože vyřadí všechny mechanismy okolo jako jsou různé CR, Zkušenosti, úrovně, nebezpečnosti nebo nevím co ještě... prostě sebere ti všechny berličky a nechá tě s jediným superpočítačem, který ti zbyl a který naštěstí dokáže zároveň vnímat komplexně a detailně. S tvým mozkem... a s nutností předkládat hráčům jednu volbu za druhou...
A pokud to nedává smysl tak se nedivím... některé věci nedávají smysl, ale fungují... ;-)