No, tak jste mě donutili se k amuletu vrátit a dočíst ho do konce :)
(jen na vysvětlenou pro Siriena, nebyl tak špatný, že bych to nedokázal dočíst; prostě jen nebyl tak dobrý, abych ho četl celý i přesto, že na to nemám čas)
Byť to na můj vkus říká možná trochu moc drsně, musím souhlasit spíš s Gowerym. Nejprve ke gramatice:
Sám jsem na svých textech dobře poznal tu starou pravdu, že vlastní chyby člověk nevidí. Na neznámém textu je obvykle vidím na první pohled, u sebe nikdy. A že bych je nedělal... no tak o tom si nechávám leda tak zdát :) Proto se taky snažím je nikomu nevyčítat - prostě je třeba se smířit s tím, že když se tvoří text a nikoli diktát, vždycky tam chyby budou. Takže když mám tu možnost, prostě je opravím. Nicméně. Nicméně! Co se týče požitku z přečteného, tak jednoznačně platí, že ty chyby mi ho kazí. A tady jich je hezkých pár - korektury jsem tomu ještě nestihl udělat, viz úvod.
Sebelepší text hrubky sráží. Kdokoli má totiž trochu načteno, tak je zaznamená (i když by je třeba sám taky udělal). Proto má rozhodně smysl se gramatikou zabývat - obsah a nápad je základ, ale bez řemeslně dobrého stylu a bezchybné gramatiky to prostě nejde.
Tím jsme se plynule dostali k takovým těm klasickým obratům a popisům, věcem, které se dají (a musí se) naučit. Tam máš v téhle povídce Siriene asi největší mezery - přijde mi to, že tohle je nějaká prvotina, musí to být dost starý text... S tvou Oponou to v tomto ohledu nemá moc společného. Řada obratů vyloženě tahá za oči a narušuje plynulost čtení. Namátkou:
...nevypadají špatně, ale to o nich bylo asi tak vše dobré; ...čekal, že najde jen její vynášenou mrtvolu; ...dívka se zatvářila trochu zkysle; ...rychle se rozešel k dívce; ...pak se v hlavě otřepal; ...vstal a rozešel se pryč Tyhle obraty nejsou vyloženě chybné; ale jsou velmi nezvyklé, v jinak poměrně klasickém textu působí neuměle. Když to řeknu hezky ;) Jinak když jsme u těch naučitelných věcí: dovolil bych si ti navrhnout následující - v povídkách se vyhýbej nešvarům pochycených na netových debatách, jako jsou znásobené vykřičníky či otazníky, anebo přemíra tří teček za větou nebo mezi slovy. Zdvojené či dokonce ztrojené vykřičníky ani otazníky nemají podle mého ve vyprávěném textu co dělat. Vykřičníky je třeba šetřit; pouze tehdy mají náležitý účinek a bohatě stačí jen jeden. Ani otazníky... spolu s těmi třemi tečkami (které mám osobně taky v oblibě) ;) v netových diskuzích nahrazují emoce, které spisovatel prostě musí být schopen vyjádřit pouze slovy. Nehraješ drama, píšeš povídku! :)
Další věc vystihl velmi dobře Gowery - některá souvětí jsou hodně dlouhá. Zbytečně dlouhá. A když po nich následují krátké věty, opravdu to rušivě působí. Obecně platí, že delší věty navozují poklid, čtenář očekává cosi jako popis, vysvětlení děje. Čím kratší věty, tím více akce. Ale ten přechod by měl být pokud možno plynulý.. anebo záměrně náhlý. Máš tam pár opravdu hodně dlouhých souvětí, následovaných třemi slovy. A pak zase souvětí.. to ruší, nevěděl jsem, co vlastně očekávat, děj nebo pokec?
A už definitivně poslední odstavec - k celkovému ladění a obsahu. Tady už nebudu poučovat, jen říkat, jak to na mě působilo. Na mě tam bylo zbytečně mnoho odboček a vysvětlování. Navíc na nevhodných místech (načal jsem to u dlouhých souvětí). Přišlo mi, jakoby ta povídka byla určena spíš na seznámení se světem, kde se odehraje něco většího. Ale i kdyby tomu tak bylo, přesto je třeba být hodně opatrný na to, jak se info podává, kdy. Prvotní pocit mého nezájmu umocnil asi i fakt, že mi není zrovna vlastní prostředí zlodějských intrik a vražd bez emocí... Ale tak to už není nic věcného k obsahu, jde o námět a tam není nic špatného; prostě mi jen stopro nesedí. Aha, ještě jedna věc - někdy v polovině jsem zjistil, že vůbec nevím, o kom je řeč, kdo zrovna jedná, kde je v čase i prostoru. Takovéhle zmatení u čtenáře tě stojí jeho pozornost a koncentraci, místo aby se nechal unášet příběhem, tak nad ním musí přemýšlet ještě během čtení. To je chyba, přemejšlet by měl až pak ;)
Tak, a je myslím nejvyšší čas na nějakou tu kladnou kritiku. :) Máš zdá se mi docela dar na vykreslení konkrétní scény; to co píšeš mi hodně připomíná komiks - okamžik zachycený v čase, rozevlátý plášť, záblesk dýky, černota stínů kolem... Krása! Na tom se dá postavit celý příběh, vůbec by mi nevadilo, kdybys skákal z jedné takové scény do druhé. Pokud máš potřebu dodat vysvětlující text, uveď ho někde zvlášť a odděleně, jakoby pod čarou.. nebo na úvod. A věnuj se tomu, co tě podle mě baví a co ti jde, popis vlastní akce, promíšený s pocity postav. Nebojíš se emocí a přitom celkem znáš míru, není toho příliš, je to uvěřitelné a oslovující.
A dost, nebo to bude ještě delší jak samotná povídka! :)
Já bych asi nemoh být literární kritik. Tuze tvrdě vydělaný chleba.. :))
PS: Sepsal jsem to v upřímné snaze pomoct ti Siriene na sobě zapracovat, protože si vážně myslím, že máš na víc... a už se těším, až si to přečtu! Napiš, kdy jsi to psal, fakt mi přijde, že to není aktuální tvorba.. A jestli jo, tak jsi to teda pěkně odflák ;)