Píše:
Jak si mám body osudu představit z pohledu postavy?
Já to družině vysvětloval jako štěstí, nebo smůla. BO nejsou zdroje postavy, jsou to zdroje hráče, který je získává buď v rámci obnovy, nebo jako kompenzaci za nějakou smůlu (BO hraný proti postavě - vynucení). Postava o nich neví a nemusí to být její vlastní rezervy. Hráč si může pošetřit poslední BO až do chvíle, kdy je postava na dně a prohrává, ale v nějakou rozhodující chvíli má prostě štěstí a soupeř napřahující se k poslední ráně uklouzne, nebo zasekne obouruční sekeru do nízkého trámu u stropu… I když postava už reálně rezervy nemá.
Píše:
Aspekty, zejména situační aspekty, jsou samozřejmě "autonomní" - popisují nějakou skutečnost v herní fikci a jako takové jsou reflektovány vždy, když se skutečnost jíž popisují stane relevantní. Pokud je tedy postava Zapadlá v bahně, pak má vyšší obtížnosti k akcím kdykoliv, kdy se pokusí udělat něco vyžadujícího pohyb, není za to nutné nic platit.
Jak k nim postava přijde? Jako důsledek nepřekonání překážky? Zatím jsme vždycky hráli tak, že "sice je po kolena v bahně, ale to ostatní taky, takže bonus se projeví jen zaplacením BO (nebo vyvoláním zdarma)". Což se vztahuje jak na aspekt prostředí (boj v bažině), tak na aspekt postavy, který na ni někdo umístil vytvořením výhody (po kolena v bahně).
Logicky jsme se tedy snažili formulovat takové aspekty, aby nebyly fatální (protože třeba omráčený už by z logiky věci neměl být schopný akce, ale pak je takový aspekt možný na někoho umístit jen jeho vyřazením, nebo odstoupením).
S aspekty jak je popisuješ v citaci neumím pracovat (resp. jde mi o to, aby to nenarušilo vyvážený systém - pokud dám někomu v bažině -2 automaticky, pak jsem si vlastně "vytvořil" několik BO bez pravidel).
Píše:
Odstoupení není žádná superschopnost. Není to něco co by vám systém umožňoval udělat kdy si vzpomenete a jak se vám zrovna hodí.
Už jsme na to v nějaké diskuzi narazili. Tenhle článek je tvůj pohled na věc, nebo nějaký překlad? Jestli tvůj pohled, pak se v tomhle zkrátka naše názory různí. Odstoupení chápu jako nástroj k přežití důležitých postav (hráčských i nehráčských), pokud ta smrt není příběhově žádoucí. Prakticky to znamená, že o smrti postavy rozhoduje hráč (vhodné do žánrů a družin, kde se epická smrt ocení a je jen na hráči, kdy budou sázky tak vysoko, že za to postavě stojí zemřít).
Je to dohoda hráčů, nikoliv postav (takže postava může po odstoupené postavě na útěku vystřelit, ale házet už se na to nebude).
Napadlo mě k tomu ještě takové pomocné pravidlo. Odstupuje se většinou ve chvíli, kdy už je šance na přežití následujícího hodu minimální. Pak by se mi líbilo něco ve smyslu:
Postava: "Já, Boromir, budu na tomto místě bojovat až do hořkého konce."
Hráč: "Jde mi o to zachránit život hobitů. Vzdávám se odstoupení výměnou za to, že oni přežijí tuhle bitvu."
(Zrovna tady by mohli hobiti odstoupit i sami, fikčně to dává smysl (úkol byl je zajmout, ne zabít), ale tohle by mohlo být použité i na vykoupení jiných věcí - útěk civilistů, získání času k tomu, aby zbytek družiny v něčem uspěl apod.)
Tedy znamenalo by to chápat odstoupení jako právo (tak to chápu já) a nově pak vyměnit toto právo za (smluvní, nikoliv nárokovatelnou) "last stand" scénu (kde postava již zemře jistě, ale dostane šanci tím ještě zachránit situaci).