Postava vojvody se postavila před problém "vést armádu tak, aby porazila armádu nepřítele". Otázka je, proč se to postavě nepodařilo?
Jako hráč vojvody, který má předpoklady pro vedení takové armády bych rozhodně chtěl nějaký bonus, ať už na kostkách nebo příběhový. A taky uznávám, že ten bonus by měl být větší, než bonus pro nepřátelského čaroděje, pokud si nepomáhá například magií (nějakej psychic crowd control například).
A s takovým bonusem bych očekával, že mám větší šanci zvítězit. Tím končí množina schopností postavy a začíná množina schopností hráče. Pokud hráč udělal evidentní chybu, například upřednostnil vlastní ego před stavem celé bitvy, a na základě této chyby prohráli, pak je to naprosto pochopitelný závěr.
Pokud měli vinu i kostky, i náhoda má v DnD velký vliv a stává se to, přestože by měl mít dlé mého názoru vojvoda lepší šanci na kostky než čaroděj.
Já nemám sice žádné zkušenosti s vedením armády, ale představuju si takovou událost jako situaci, kde rozhodují i ty nejmenší detaily. Stejně tak to je u mnoha situací v reálném životě. Já jsem například prohrál v pokerovém turnaji s obecně mnohem slabším a méně zkušeným hráčem. Stává se to, a to ani nedávám vinu neštěstí na karty, ale spíš konverzaci s moc pěknou slečnou, která mě vyvedla z koncentrace stejně jako to mohl udělat duel vojvody místo velení jednotce.
Takže abych to nějak uzavřel, myslím si, že
Píše:
Nicméně Vojvoda argumentoval že jeho povolání je prostě generický vůdce a mělo to být zohledněno.
mělo být zohledněno, ale to neznamená, že to muselo rozhodnout o výhře / prohře.