Jak vznikají andělé a démoni
Stejně jako jakékoliv jiné astrální bytosti – tvoří je lidé. Ty nejstarší a nejmocnější z nich stvořili dávní čarodějové mocnými náboženskými rituály a tisíce dalších obřadů je v průběhu staletí ještě dále posilovaly.
Při tvorbě astrální bytosti platí, že bytost přebírá osobnost svého tvůrce. U rituálně stvořených bytostí to platí také, v jejich osobnost se však promítají všichni učastníci rituálu Stvoření. Osobnost Archandělů a Pekelných pánů tedy typicky odráží celou tehdejší společnost, včetně jejích předsudků a pověr. Jako každé inteligentní bytosti se ale následní vyvíjí a mění.
V každé astrální bytosti se tedy odráží dobro i zlo skryté v lidských duších. Andělé jsou schopni páchat zlo a démoni by dokázali činit dobro, kdyby k tomu dostali příležitost.
Nižší, magicky slabší démoni často vznikají přerodem duší mocných démonistů. Takový démon pak dále slouží tomu pekelnému pánu, kterému svou duši ještě za života upsal.
Ze světců se andělé nestávají. Jejich existence sice může být povýšena do astrální roviny prostřednictvím nesmírně mocného rituálu svatořečení, jehož se účastní tisíce kněží, ale tím se stávají svatými a nikoliv anděly. Z magického hlediska je to podobný stav existence, jich forma a schopnosti se však od andělů liší.
Peklo existuje
A žijí v něm uvěznění démoni. To pro ně je Peklo určené, rozhodně v něm nevládnou proto, že by sami chtěli. Šíleně trpí a chtějí se za každou cenu dostat ven, byť i na krátký okamžik.
Jak to v pekle vypadá nemá smysl popisovat, nikdo kromě démonů a duší zemřelých smrtelníků propadlých peklu v něm nemůže existovat a za celou dosavadní existenci nic z pekla nedokázalo uniknout.
Duše smrtelníků v pekle skutečně jsou, a to proto, že je tam démoni přitáhli. Přenesení části svého utrpení právě na tyto duše je totiž jednou z mála možností, jak si démoni mohou své trápení ulehčit.
Démony v pekle kdysi dávno po velké válce uvěznili andělé a svatí. Od té doby démoni většinu své moci spotřebují na to, aby v tak krutém místě vůbec přežili, a díky tomu je andělské voje dokáží udržet na uzdě.
Smrtelníkům démoni pochopitelně pravdu neříkají. Slibují jim moc a nesmrtelnost a snaží zkorumpovat natolik, aby jejich duše skončily v pekle a zmírnili tak muka démonů. Magicky nadaní smrtelníci navíc mohou démony přivolávat do fyzického světa, což je jediná metoda, jak se démoni mohou alespoň na čas neskutečnému utrpení vyhnout. Dokonce i pouhý kontakt se smrtelnými mágy jim umožňuje přesunout část svého vědomí dál ode dna pekelné propasti, překonat tak stav naprostého šílenství a alespoň trochu soustředěně uvažovat.
ÚVAHA: Co by se stalo, kdyby se nějaký smrtelný mág-démonolog dozvěděl pravdu? Mohl by tím démony vydírat?
V zásadě asi ano. Na druhou stranu by se proti němu okamžitě obrátilo celé Peklo (nebo alespoň jeho aktuálně příčetná část) a jeho duše by tedy okamžitě propadla. Pakty s démony totiž vytváří magickou vazbu s peklem...
ÚVAHA: První kontakt s dávno zapomenutým démonem – z počátku se s ním nedá komunikovat, je zcela šílený. Postupně se mu vrací soudnost, začne být prohnanější a záludnější.
Jak vzniklo Peklo
Pravděpodobně při nějaké fakt zásadní magické katastrofě, ideálně popsané někde v Bibli (nápady?). Těchnicky vzato šlo o vznik astrální říše. Peklo samo o sobě je velice důmyslná magická past – démoni proti sobě obrací svou vlastní sílu. Kdyby se všichni smířili s osudem a přestali vzdorovat, z vězení by unikli. To se ale nemůže stát, protože nikdy nebudou jednotní.
Odpovídá to tedy i na otázku, jestli mají démoni pravdu, když si myslí, že když jich bude dost, dokáží brány pekla prolomit. Ve skutečnosti je to nejspíš naopak – čím víc jich bude, tím těžší pro ně bude pronikat ven (a tedy o to těžší je bude přivolávat z fyzického světa – i když ne nutně, stačí mít permanentně otevřený průchod a pak se posílení clony neprojeví).
Poznámka: Peklo se k fyzické realitě kotví samo, respektive kotví ho usilovná snaha démonů uniknout z něj do fyzického světa (tohle souvisí s tím, že každá astrální říše má tendenci se vzdalovat od fyzického světa, až se postupně propadne do neexistence. Proto je nutné ji připoutat k fyzickému světu. A v případě pekla to je vedlejší efekt snahy démonů využívat smrtelné mágy k tomu, aby unikli z pekelného utrpení).
Existuje Ráj?
Ano. Kdysi dávno jej společnými silami stvořili nejmocnější z archandělů ještě v době, kdy byl Satan jedním z nich. Dokud bude víra smrtelníků silná, bude Ráj říší věčné blaženosti.
Dlouhý pobyt v Ráji způsobuje ztrátu zájmu o světské záležitosti. Andělé (a archandělé zvláště) rozhodně nebudou Ráj opouštět rádi, budou dlouho váhat (čímž pravidelně dávají démonům šanci pořádně se rozmoci) a zasáhnou až ve chvíli, kdy se ztráta intenzity víry skutečně citelně projeví úbytkem blaženosti.
Prvotní konflikt
Satan se nechtěl o Ráj dělit s ostatním archanděly. Za odměnu skončil v pekle (a ne sám).
Pokračující snaha o korupci andělů
Démoni v čele se Satanem se aktivně snaží stáhnout do pekla další anděly, případně zařídit, aby je tam ostatní andělé sami uvrhli. A to proto, že věří, že když jich bude dost, jejich společná moc umožní, aby všichni z pekla unikli.
Kromě toho se nepochybně chtějí pomstít a zařídit svým původním věznitelům stejně příjemný pobyt, jaký oni dopřáli jim.
Přivolávání démonů
V určité oblasti většinou působí několik mocných démonů, s niiž je možné relativně snadno komunikovat, protože s nimi mocní démonisté udržují magický kontakt. Působení konkrétních mocných démonů obvykle jde poznat z průvodních efektů – různí démoni se „specializují“ na určité druhy hříchů, například smilstvo, lež, a podobně.
Přivolat nového mocného démona vyžaduje masivní magický rituál, nejspíš se spoustou lidských obětí. Zcela potlačit vliv nějakého mocného démona v dané oblasti je možné, ale chce to zlikvidovat všechny smrtelníky, kteří s ním udržují magický kontakt. Likvidací alespoň některých z nich je možné démonovu lokální moc oslabovat.
IDEA: „Stupeň probuzení démona“ (ve stylu probouzení hvozdu). Na vyšších stupních probuzení mohou démoni využívat a propůjčovat smrtelníkům mocnější schopnosti. Síla démona udává, na jak vysoký stupeň fyzické přítomnosti se může „probudit“.
IDEA: Morové nákazy způsobují démoni (potažmo satanisté, kteří jim slouží). Stejně tak sucho a jiné pohromy (démonickou katastrofu od přirozené mohou kněží rozeznat podle magického taintu).
Samozřejmě ale až po té, co dané město/oblast přiměřeně zhřeší (nestačí ale jen krást nebo smilnit, je potřeba začít skutečně obcovat s ďábelskými silami). Tím si totiž démoni zajistí, že duše následně zabitých smrtelníků přijdou do pekla.
Satan je šílený
A nemůže tedy zasahovat do fyzického světa. Naštěstí. I pouhý záblesk jeho příčetnosti obvykle znamená neuvěřitelnou katastrofu. Přivést Pána pekel do fyzického světa je samozřejmě ultimátním cílem mnoha Satanistů. Naštěstí ne příliš reálným, protože to by vyžadovalo skutečně kolosální magii a téměř určitě by to probudilo Archanděly z blažené letargie.
Mocní pekelní páni jsou na pokraji šílenství
Jednají prostřednictvím svých služebníků. Takže démonické působení obvykle nese rys jednoho z lordů, přestože on samotný do fyzického světa přímo nezasahuje. Fyzická manifestace každého z pekelných pánů je vždy pamětihodná – provází ty nejzásadnější biblické katastrofy, největší morové epidemie a podobně.
TODO: Upřesnit hierarchii démonů a andělů
Služebníci různých pekelných lordů spolu mohou soupeřit
A to především o věřící. Jednou zkorumpovaného kultistu je pro ně relativně snadné „přetáhnout“. Původní pán to ale samozřejmě neponese dobře.
Hříchy jsou lístkem do pekla
Tedy ne tak docela. Nicméně koruptoři jsou všímaví a hříšníky oslovují nejraději, protože je u nich největší šance, že alespoň po trošce levné moci sáhnou. A pak už ta cesta do pekla skutečně vede.
Korumpování mocných smrtelníků
Nejzajímavější jsou pro pekelné pány mágové a smrtelníci s výsadním postavením – vysocí šlechtici, bohatí obchodníci, atd. Koruptoři jsou velice vynalézaví. Nabízejí například:
• Likvidaci nepohodlných konkurentů – zcela zadarmo! Příště stačí jen požádat – ovšem to už bude něco málo stát.
• Snadné a rychlému naučení magie, a to i v případě, že dotyčný nemá magické nadání.
• Zcela sprostě vyhrožují, unáší děti a podobně. S tím, že se následně nabídne „zachránce“, tedy za určitou drobnou cenu...
• Působí skrze sny – o moci a slávě, o získání srdce vysněné osoby a podobně. Často současně zařizují, aby se některé věci skutečně staly: sny se částečně vyplňují, vysněná láska se stává stále nedostupnější ale o to více idealizovanou, a podobně.
Vlastnímu pokusu o korupci často předchází dlouholetá „naprosto nezjištná“ spolupráce a vyčkávání, koruptor se tak může skrývat třeba mezi velmožovými nejdůvěrnějšími rádci či služebníky.
Koruptoři nemusí podstupovat intenzivní psychologická školení – stačí, že jsou schopnými psychology a manipulátory samotní démoni. Koruptor pak jen poslouchá jejich příkazy...
Poskvrnění peklem
Pakty s démony vytváří slabé magické spojení (což je extrémně důležité – jednak to démona udržuje blízko fyzickému světu a navíc to dává peklu páku na démonologa, když by náhodou chtěl moc chytračit).
Detekce takového spojení není jednoduchá. Obecně je třeba překonat Hodnocení démona, s nímž bylo navázáno, takže na detekci přímého působení pekelného pána bude pravděpodobně potřeba mocná rituální magie (například nějaký koncil).
Z toho plyne, že zahrávat si s nižšími démony poblíž chrámu či kláštera, či nějakého putujícího inkvizitora, není zrovna dobrý nápad – i nepříliš silný kněz-thaumaturg dokáže poskvrnu detekovat. Naproti tomu manipulace mocných démonických pánů jsou bez svolání koncilu nebo přímého výslechu nějakým archandělem (což moc nehrozí, viz popis Ráje) magicky prakticky nedekovatelné.
Aktivní provozování démonické magie vytváří signaturu na Sílu kouzla hodin, jako každé kouzlo. Jelikož jde o aspektovanou magii, je i tato signatura aspektovaná. Má to vedlejší účinky v podobě znesvěcení zasažené oblasti, což znamená, že v ní smrtelníci uslyší bolestné výkřiky démonů a následné provozování démonické magie zde bude silnější. Aktivní signaturu nelze maskovat – každý, kdo dokáže vycítit démonicky aspektovanou magii, nebo nahlížet do Astrálního prostoru, ji vycítí či uvidí. A vedlejší účinky ostatně pocítí úplně každý, kdo do zasaženého prostoru vstoupí.
Poznámka: Taint vytvořený kouzlem má stejné hodnocení jako použité kouzlo. Znovu seslané to samé kouzlo tedy posíleno nebude. Má ale smysl, když třeba velekněz sešle nějaké mocné kouzlo – posílí tím kouzla magicky slabších kněží, nebo když je nejprve společnými silami proveden mocný rituál.
Svatá a znesvěcená půda, svaté symboly a ochranné amulety
Svatá nebo naopak znesvěcená půda je z magického hlediska oblastí aspektovanou k určitému druhu magie – tedy andělské nebo démonické. To znamená, že démonistům se dobře kouzlí na znesvěcené půdě (jejich kouzla tam jsou silnější) a špatně na svaté, a naopak.
Magické svaté či ďábelské symboly působí proti tomuto jevu. Na znesvěcené půdě tedy svatý symbol chrání kněze před démonickou magií (snižuje bonus, který jakákoliv démonická magie použitá proti nositeli symbolu v tomto místě dostává za souladně aspektované prostředí) a usnadňuje mu používání vlastní andělské magie (nedává sice bonus, symbol sám o sobě nevytváří magicky aspektované prostředí, ale snižuje postih za nepříznivě aspektovanou oblast).
Jako vedlejší efekt nošení takového symbolu snižuje i vedlejší účinky svaté nebo znesvěcené půdy – tedy tu drtivou posvátnou bázeň (jejíž vysoká hodnocení mohou být skutečně ubíjející až takřka paralytická), případně ozvěnu pekelných muk (opět ubíjející až paralytický účinek při vysokém hodnocení). Nosit takových ochranný amulet tedy má smysl i pro obyčejné smrtelníky.
Zajímavý důsledek: Když bude démonista nosit magický svatý symbol, tak si tím nejspíš bude oslabovat svou vlastní magii. Před tím, než začne kouzlit, jej tedy s největší pravděpodobností odhodí. Obyčejný (nemagický) zlatý křížek mu ovšem nijak nevadí.