Arten CZ píše:
Někde jsem něco přehlédl, nebo jsi zredukoval počet?
Neumím počítat, díky za upozornění ;-)
Arten CZ píše:
a kolik sezení (1zk za 2 hodiny) počítáš, že by měla pravidla stačit, než budou postavy "nereálně" namakané?
Hra bez přípravy není moc určená na dlouhodobé hraní. Je ale v tomhle směru kompatibilní s plnou verzí, postavy vytvořené tímhle zrychleným stylem pak jdou dál rozvíjet podle plných pravidel.
Arten CZ píše:
Zarazila mě tabulka zbraní. Vyloženě mi přišlo, že tam je jen proto, že to bývá zvykem.
Je tam proto, že to je jedna z věcí, které nás baví a chceme je ve hře mít. Viz designová východiska v záhlaví této diskuse.
V těchle pravidlech jsou ve skutečnosti nezávislé komponenty - samotná Hra bez přípravy, což jsou čistě soft mechaniky ("návod, jak na to") a dají se použít nejspíš s jakýmkoliv systémem. A pak jádro systému Dakary, což je naopak záměrně mechanicky docela hutná záležitost a dá se hrát i úplně klasicky s přípravou před hrou.
Arten CZ píše:
Proč by neměla každá postava chodit s jedenapůlručákem?
Zatím se mi to ještě v žádné hře nestalo. Těžší zbraně nejsou vždycky jednoznačně výhodnější.
Arten CZ píše:
Zajímalo by mě, jak dokážeš motivovat hráče, aby tvořili příběh sami.
Netvoří ho sami, tvoříme ho společně. Jsou v zásadě tři varianty:
- uzavřeli jsme nějakou kapitolu hry a přemýšlíme, co dál. Začínáme většinou debatou na téma, co by v další hře mělo být. Třeba že už se dlouho nebojovalo, takže by to chtělo něco akčnějšího. Nebo že si zkusíme dungeon, nebo hodně politickou hru. Další návrhy s tím pak počítají. Takže když jsme se dohodli, že zkusíme dungeon, tak v inkvizitorově sejfu otevřeném na konci minulé hry postavy našly podivnou mapu.
- nadhodíme novou situaci, prakticky přesně podle návodu ve Hře bez přípravy. Jediný rozdíl je v tom, že při tom stavíme na odehraných skutečnostech. Předposlední hru jsme třeba začínali s tím, že jsou postavy pozvané na bál a při debatě o tom, kdo je mohl pozvat a proč, jsme zapojili existující NPCčka.
- pokud už nějaký děj běží, tak kladu otázky. "Co si myslíte, že by teď inkvizitoři mohli podniknout? Jak budou reagovat?" Hráči začnou rozvíjet konspirační teorie - ideálně v přímé řeči za postavy. Já normálně diskutuju s nimi, většinou ale jen konstatuju zjevné skutečnosti - třeba že se asi někdo z nich bude muset stavit v sejfu pro lejstra - nebo doplňuju informace, které postavy mají a hráči ne - třeba o fungování konkrétních kouzel, co a jak se jimi dá udělat, co naopak určitě magií udělat nejde a podobně. Při téhle debatě typicky padne několik variant, takže si stačí jen vybrat. Většinou to ale není žádná ze jmenovaných, ale něco trochu podobného, co mě při tom napadne.
Arten CZ píše:
Myslím si, že je to kombinace dvou věcí - chtějí se nechat překvapit a nechtějí mi to zkazit.
Prvek překvapení to nijak nesnižuje. Naopak jsme překvapeni všichni, protože není vůbec nic připraveného, takže ani já nikdy netuším, co se bude dít.