Píše:
Vždycky mě braly drsné settingy střižené s&s typu Dark Sun, kde už samotné prostředí může postavy zabít a vůbec styl hry, ve které existuje reálná šance smrti postav. Líbí se mi i příběhy, které tímhle stylem hry vznikají, líbí se mi i že se občas mění PC, proti srsti mi není ani představa "character tree" (z DS). Na druhou stranu zase všeho s mírou, chvíli kdy tak polovina hráčů už má druhou postavu vidím jakou výbornou příležitost zamyslet se jestli nepřišel čas trochu ubrat.
Nejvíc se mi líbí ten strach, co hráči mají. To čtvrtá edice málokdy napodobí. Hry jsou, když se daří, opravdu napínavé a každý boj je brán jako možná ten poslední. Nemluvě o tom, že jsou odbavené v pár hodech, takže nikomu nevadí je detailně popisovat. Nevýhoda je, že občas někdo umře. Horrible tradeoff. Bejval jsem snad největšim zastáncem plot immunity na rpgf; teď už jsem trochu nahnutej.
Píše:
Dost se mi zamlouvá když hráči myslí "out-of-the-box" a nejen v rámci systému ve stylu "vezmu si ty správné featy a mám vystaráno" nebo "teď ho flanknu a použiju tenhle power". Nicméně některým hráčům právě vyhovuje nakombit postavu a pak ji používat způsobem jakým si vymyslel.
Tohle sahá dál než jen k hráčům. Po chvíli hraní sandboxu tě začne překvapovat i setting. Hloupej příklad: hráči šli prodat magickej předmět do dekadentního divadla za městem. Těšil jsem se, jak je překvapim s tim, že všichni divadelníci jsou vlkodlaci (fable2 :) ). Oni si ale po cestě odskočili do hospody. Z první random tabulky vypadla hospoda s prodejcem tabáku. Z druhé random tabulky vypadl tabák/tráva, co dovoluje vidět skutečnou podobu věcí a osob. Hráči to sice nevěděli, ale preventivně se zhulili, aby mezi umělce zapadli :D
Píše:
Sandbox ve smyslu otevřený svět bez levelscalingu? Taky fajn, jen jsem poněkud líný ho připravovat
to známe asi všichni
Píše:
Zas tak moc mě nenaplňuje představa hraní v nějakém retroklonu. Jako hráč bych si to pro zajímavost klidně vyzkoušel, ale jako GM bych radši volil něco jiného i pro hru v old-school duchu.
Při prvnim čtení mi to taky přišlo jako mrdka (stejně jako
markusovi). Ale při hraní jsem tu jednoduchost ocenil. V málo hrách se dá celá banda nepřátel ostatovat za minutu. Mno dobře ještě v savage worlds, ale tam je to většinou infamous d6 guy :D
Spíš mě zaráží, jak rozdílně to přijímaj hráči. Někdo je bez možnosti aspoň lehčího munchkinismu strašně nemotivovanej. Zatimco jiní jsou za tu jednoduchost strašně vděční.
Píše:
Neuráží mě skilly, talenty a podobné systémové možnosti, aspoň dokud fungují jako nástroje k řešení problémů a ne jako řešení problémů.
Já pořád nevim, jak skilly řešit, páč jich v oldschoolu neni potřeba tolik. Třeba sociální skilly jsou skoro zbytečné. Zatim to hraju jen
takhle jednoduše. Všichni jsou tak dobří, jak si to popíší, krom jedné nebo dvou schopností, které jejich postavy nejvíc definují.
Píše:
A čtu některé oldschool blogy, občas se tam dají najít zajímavé nápady a hlavně jsou téměř celé o hraní, lidech co hrají a tak, žádný "rozličný pokec" nebo 5 stránek flamu na téma "web Altaru sucks, stejně jako posledních deset let".
Začal jsem je číst ze stejnýho důvodu. RPGf a v poslední době i d20 jsou takové chudší na herně využitelné materiály.