preferuji tradiční, class-level systémy pro jejich schopnost poskytnout vývoj postavy. level beru jako omezení schopností shora - co už postava umí, namísto toho, co se teď naučila. nutné kompromisy tohoto přístupu beru s nadhledem.
u skill-based systémú se mi nelíbí to, jak je postava hotová a většinou se nevyvíjí. pro některé způsoby hraní, nebo žánry to může být výhodou, ale my jednoduše takhle nehrajeme. většina systémů má zaintegrovaný mechanismus proti min-maxování a jinému Ťunťění. to jednak zabraňuje vybírání pouze dobrých kombinací, na druhou stranu to stírá výhody skillového pojetí vůči class-level (nebo jen skill-level). v konečném důsledku je dle mého efekt jiného přístupu mizivý.
hrajeme DnD 4E, což je asi obecně známá věc, takže zde jen pro úplnost. Hráli jsme i GURPS, který se jevil příliš složitý (ale možná jsme mu nedali jen dost času). Sem tam se potkám i Shadowrunem, ten se mi naopak líbí, hlavně díky použitému způsobu ověřování.