Už jsem to kdysi četl a dle mého je to od začátku do konce naprosto zcestná úvaha a velmi špatný článek. A upřímně, myslím že jediný důvod proč existuje je ta zmínka že DnD není RPG, protože časy Johna Wicka jako top designéra už jsou dávno pryč, zato provokatér je pořád docela dobrý a pozornost a kontroverze je to o co tu jde.
Krom toho, John Wick strašlivě kecá. Kecá když píše že je to článek o tom jak být lepším gamemasterem, kecá když píše že odpůrci jeho tvrzení rychle vycouvali (
tady je videohovor, ze kterého jeden nevycouval, naopak kdo tam couvá je spíš Wick), kecá když píše, že D&D 4e byla univerzálně odmítnuta. Kecá prakticky ve všem co píše o onlineovkách a D&D (nedokážu rozlišit jestli protože je to časem prověřené kontroverzní prohlášení nebo jestli se opravdu mentálně zaseknul před deseti lety, možná trochu od obojího) a vlastně kecá i v tom, že je kdovíjak známý kvůli designu RPG - to sice byla dřív pravda, ale jestli si vzpomenete na nějaké jeho RPG po Houses of the Blooded (to je nějakých osm let zpátky... a kdybych byl hodně zlý, tak podotknu že hlavní důvod proč si je někdo pamatuje je hlasitá proklamace téhle hry jako "anti-D&D game", což sice hřeje hipstery u srdce, ale v zásadě by to o sobě mohla říct kterákoli hra o intrikách), kudos. Wickova dnešní sláva stojí převážně na kontroverzních článcích jako je tento nebo
"A nyní vám na plyšákovi ukážu, kde se mě jako malého dotýkala Tomb of Horrors" (aneb sbírka příhod imho tak z 80% vycucaných z prstu s největším "no shit, Sherlock" odhalením vůbec, a sice že Tomb of Horrors za moc nestojí). A samozřejmě nezapomínejme na vyleúspěšný kickstarter na znovuvydání 7th Sea... Wickovy pravděpodobně nejúspěšnější a nejznámější hry (společně s Legends of the Five Rings),
která je v lecčem naprostou antitezí toho, co dnes hlásá... zajímavé.
I když pominu ten (cíleně) otravný a arogantní sloh, tak argumenty Mistra Designéra jsou děravé. Jistě že můžu hrát hru bez tabulek zbraní a užívat si toho jak postavy zabíjejí hrnkem, ale k zamyšlení: která postava je víc badass - ta která zabije záporákova poskoka hrnkem, ve hře kde je stejně účinnou zbraní hrnek jako automatická brokovnice nebo ta která zabije poskoka hrnkem, ve hře kde je hrnek absolutně nevhodou, neúčinnou a nepravděpodobnou zbraní? A teď nemyslím v zápisu ze hry, kde nepoznáte jaké RPG se vůbec hrálo (byť i tady můžu namítnout, že celá pointa vraždy hrnkem je jak nepravděpodobná a neúčinná zbraň to je), ale ve hře kde sedíte.
Čímž se dostávám k onomu "samozřejmému" předpokladu, že RPG jsou o vyprávění příběhů. Vážně jsou? Protože příběhy si klidně můžeme vyprávět aniž bychom k tomu potřebovali kostky a pravidla. Dle mého nicméně jde v RPG o mnohem, mnohem víc než jen příběh - příběh v rpgčkovém sezení je totiž něco jako cibule v kotli guláše. Bez ní dostanete řídkou a nesoudržnou paprikovou polévku, nicméně pokud pozvete partu kamarádů na guláš a následně jim předložíte pokrm skládající se pouze z rozvařené cibule, pravděpodobně budou zklamáni. Protože RPG nejsou zdaleka jen o příběhu, jsou o zážitku, o tom co se děje přímo na místě během sezení. Příběh v podobě vašeho zápisu ze hry si může přečíst každý (uděláte-li ho), ale atmosféra a emoce které zažijete během hry samotné jsou neopakovatelné a nepřenositelné. A pokud vám k zážitku pomůžou komplexní pravidla, kostky a figurky, kdo vám je zakáže, John Wick?
Tabulky zbraní jsou pak něco jako koření. Když ho budete mít ve hře příliš, je docela možné, že některé z vašich hostů od jídla po pár soustech odradíte. Nejspíš neodejdou, alespoň ne hned, ale nejspíš zůstanou u maximálně občasného uždibování z jídla, které je moc nevzalo. Resp. jen vlažné participace na hře, která jim úplně nesedla (mimochodem, stejně jako existují lidé co moc nejí, ale rádi se účastní socializace u vaší hostiny, existují i hráči, kteří jsou na sezení spíše kvůli socializaci než kvůli hře samotné... zde v obou případech platí "nespravuj co není rozbité"). Ale z mé zkušenosti, v málokteré skupině lze koření v podobě různých statů zbraní vypustit, aniž by to alespoň někomu chybělo. A když vidím, co jsou někteří lidé schopni udělat jen aby dostali ten nový lightsaber nebo aby se nemuseli zbavit své nové (těžce ilegální a velmi snadno vystopovatelné)
P90 s průrazným střelivem, ani nechci.
John Wick píše:
Ale když zkusíte hrát hry jako Vampire nebo Pendragon nebo Our Last Best Hope nebo World of Dew nebo Deadlands bez roleplayingu, tak naprosto minete jejich podstatu. Popravdě, ani si neumím představit, jak by ty hry bez roleplayingu vypadaly.
...stejně jako D&D bez roleplayingu míjí podstatu hry. Nicméně D&D je z výše zvedených her zdaleka nejznámější, tudíž podobné prohlášení vyvolají nejvíc pozornosti. Ještě že tady to D&D je, coby bez něj chudák Wick dělal :D
A konečně se dostáváme ke zlatému hřebu večera... u nějž si nejsem jistý, proč se vlastně nachází v tom samém článku, který byl doteď o něčem trochu jiném... vlastně kontroverze, skoro bych zapoměl...
John Wick píše:
V roleplayingové hře na rovnováze nezáleží.
...hmm, že by na ní fakt vůbec nezáleželo? ...
John Wick vzápětí píše:
Na čem záleží jsou světla reflektorů. Je to o tom zajistit, aby měl každý hráč doejm, že hraje významnou roli v příběhu. Aby měl každý svou chvíli slávy. Nebo aby někomu jinému pomohl mít jeho moment slávy.
...a hele, záhada objasněna - nezáleží ani tak na vyváženosti postav, záleží na tom aby nebyly některé hráčské postavy zastíněny jinými postavami a všichni hráči měli možnost podílet se na hře. Awesome, tak přece jen ten článek není úplně zoufalý, a Wick něco nového objevil. Pozdě ale přece chtělo by se říct.
A to je tak všechno. Ještě jedno rýpnutí na závěr (kontroverze, nezapomeňte, když nemáte co říct, řekněte něco kontroverzního, pozornost se nezíská sama!!!) a je vymalováno :)
EDIT2: Tak jako tak, každopádně díky za překlad a práci do něj vloženou, nebýt něj, asi bych se s tímhle komentářem nikdy nepsal a jsem docela rád že tu visí něco z úplně jiného soudku než je zvykem.
EDIT:
Colombo píše:
Protože hraju s fyziky, tak nehážeme na střelbu a tak, prostě popíšeme všechny fyzikální síly, které se tam nachází a spočítáme trajektorii.
A protože s holkama nikdo neumí mluvit, tak na komunikaci si raději hážeme.
To je extrémně smutné.