Hm, můj úlovek posledních dní.
Pohřbeni ve snu (Obstojná sbírka japonských detektivek. Lepší i horší kousky, ale převažují ty lepší)
Tanith Lee: Temný tanec (Hezká klížka, ale jen pro holky. Nebo spíš pro dospělé ženy od dvaceti výše. Pro chlapy čtení o tom, jak je nepříjemné porodit a vychovávat dítě, které vám udělal vlastní otec, který si o sobě myslí, že je upír (a možná i je), a pak o tom, že i nechtěné dítě je vaše dítě a když z něj vyroste monstrum, možná je to tak trochu i vaše vina, moc není. Nezkoušejte to, nudilo by vás to. Zaručeně.)
Vladimir Vasiljev: Temná hlídka (Důkaz, že když dva dělají totéž, není to totéž. Narozdíl od Lukajenka Vasiljev pouze prostoduše ukauje, jak je děsně kchůl být zlý a ti hodní jsou jen trubky. Jo, ale zlí jsme jen na ty ostatní, sami na sebe se můžem spolehnout, takový my jsme pašáci. Fuj, pryč z mé knihovny, bábole, ať mi nenarušíš hezkou sérii Hlídek.)
Charles Stross: Archivy hrůzy (Obstojná knížka, nápadam podobná Hlídkám. Nicméně člověk, který si z fyziky pamatuje akorát to, že věci padají dolů a teplejší těleso se nemůže ohřát od studenějšího (druhý termodynamický zákon) si ji tak úplně nevychutná.)
China Miéville: Un Lun Dun (Hezká pohádka, na kterou jsem už bohužel asi stará. Nicméně před deseti lety bych z ní byla nadšená, už jen proto, že tehdejší trh trpěl chodobným nedostatkem fantasy s dívčími hrdinkami. Tedy dobré fantasy. Blábolů od autorek, které si myslely, že stačí přidat do jejich červené knihovny jednorožce, kouzelníka a nějaký ten magický předmět, bylo vždycky dost.)
Kodži Suzuki: Temné vody (Hm, asi nějaký japonský měsíc. Hezká sbírka hororových povídek, které spojuje pouze motiv vody, od autora Kruhu s překvapivě optimistickým poselstvím, kterému ovšem předcházel strašlivý konec jednoho života. Člověk se akorát musí vcítit do japonské posedlosti vodou, která se u ostrovního státu dá chápat, nicméně nám trošku uniká. I když Lipno je Lipno, to zas jo.)