Ještě Dan Brown (ad Kubulínek a Týna):
Ta třetí kniha je opět turistická a ideální na léto, když jste náhodou ve Washingtonu (předtím to byl Řím a Paříž).
Nicméně mnohem zajímavějhší je vývoj samotného Langdona; není to už brilantní Holmes, který všechno ví, a ohromuje okolí svými moudry, nýbrž až překvapivý Watson, který neustále kulhá za svým okolím. Přemýšlel jsem, proč k té proměně došlo, a zřejmě proto, aby o to více vynikl efekt, kdy v závěru Langdon plně uvěřil.
Neumím si to vysvětlit jinak, než, že uvěřil sám autor. Přešel na druhou stranu a dal se ke kouzelníkům.
Jinak platí všechny předchozí závěry; svatý grál literatury to rozhodně není, ale rádi si to přečtete.
No, a ten Drood od Simmonse - to je vám ultratěžká kláda, milé děti. Dost mne to překvapilo, ba zaskočilo; kdo má rád perfektní detaily z viktoriánské Anglie, buyde se v tom rochnit, ale pro neanglofily je to možná až moc těžké na žaludek; taková Susan Clarková ad absurdum.