Colombo píše:
Jinak nevím, proč tak silná slova. Možná to na tebe bylo moc složité? Dost lidí je tímto odrazeno.
Složité? Ne, četl jsem i obtížnější knihy; problém Malazanu spočívá v tom, že autor upřednostňuje kvantitu před kvalitou a celkově je to prostě špatné. Vyjadřování krkolomné a těžkopádné - občas se málem ani nedá dešifrovat, co se autor pokouší říci. Postavy jsou jednorozměrné papírové kulisy obdařené šílenými jmény, vystřiženými nejspíše z první hry dvanáctiletých hráčů D&D. Popisy působí chabě a naprosto chybí cokoliv, co by upoutalo, zaháčkovalo, donutilo číst dál a starat se o to, jak se budou osudy hrdinů vyvíjet dále.
Říká se, že dobrý spisovatel za každé napsané slovo deset dalších škrtne. Erikson to očividně nedělá; naopak, ten za každé napsané slovo přidá ještě dvě náhodná adjektiva, aby splnil plán - kilogram textu za měsíc. :-)
Sethi píše:
ogooglila jsem to a prohnala dalšími informačními zdroji, a jsem si jistá, že jsem to nečetla ani neviděla... takže odkud to znám?
Nemám ponětí. V lidové slovesnosti se na Gormenghast moc nenaráží, tedy alespoň jsem se s tím nesetkal. V sérii je mnoho zapamatovatelných postav: Koncíř (úžasný antihrdina s analytickým mozkem, kterému nelze nefandit), lord Katafalk Žal, jeho syn Titus (většinu času dítě), dcera Fuchsie, tlustý kuchař Rubiata Bachoř, pan Kříst (v několikadílném seriálu ho hrál tuším Christopher Lee). Pořád nic?
Ještě mě napadlo, že někdo by mohl název hradu používat jako synonymum pro zkostnatělé tradice, jejichž smysl nikdo nechápe; to je totiž jedna z charakteristických vlastností tamní společnosti.