Log 1=0 píše:
Ti Wizardi si z nás snad dělají srandu.
Všechny encountery měly náběh na TPK. Fakt všechny (asi pět). Kdyby MirTur, co nám to vede, neupravoval jako blázen, tak máme minimálně jeden. A patrně i víc.
V dobrodružství co se tváří příběhově, máme si vytvořit kus společné minulosti, čekáme nějaké charakterové volby... A tenhle masomlejnek zruší původní promyšlené postavy, a hráči si poučeně vytvoří něco jako Alice II, Bob III. Protože stejně vydrží jednu scénu, tak co.
Tohle mě docela zaujalo, tak jsem si the Avernus konečně otevřel a řekl bych, že třeba už ta první situace v hostinci ve skutečnosti splňuje to, co bych tak nějak čekal od dobrodružství pro zkušené hráče.
Nějaké ty spoilery na DiA následují...
Postavy dojdou a mají před sebou informátora, který si neuvědomuje, jak moc v pytli vlastně je, a nabízí jim pro ně nepříliš výhodný deal, který obsahuje počkat v hospodě na partu ozbrojenců a zlikvidovat je. No offense, ale zkušenější hráč D&D chápe, že postavy na první úrovni nejsou zrovna big damn heroes, které by se mohly bezhlavě pustit do jakéhokoli boje. Takže pokud ten deal fakt uzavřou (což samo o sobě není moc chytré), nepřipraví si půdu na to, aby se celý boj odehrál podle jejich pravidel, nemluvě o tom, že mají ještě šanci se na to na poslední chvíli vykašlat a vypařit se i s informátorem, když zjistí, že se k hospodě blíží osm ozbrojených chlapů, tak prostě sry, ale hardcore souboj, kde možná někdo umře na nějaký blbý hod (ozbrojenci je nemají důvod dobíjet na zemi, jdou čistě po informátorovi) je riziko, do kterého vlezli sami. Vtipné přitom je, že i nedělat nic, nechat informátora zabít a pak na něj nechat seslat Speak with Dead je možné řešení.
...až po sem
Zkušený hráč/DM D&D by taky měl chápat, že postavy na prvních třech úrovních prostě jsou křehké, a nemá smysl jim psát mnohastránkový background. Na druhou stranu, taky už si novou postavu umí udělat rychle a dopomoct si k tomu může zázemími a temnými tajemstvími, které ten modul obdahuje, a které i novou postavu navazují na příběh. Nebo, pokud fakt nemá rád tyhle začátky, rovnou celé dobrodružství rozjet na třetí nebo vyšší úrovni. Takže pokud se začnou ve hře objevovat postavy jako Alice II a Bob III, tak je to spíš znak toho, že oni zkušení hráči nejsou ani tak moc zkušení jako spíš frustrovaní ortodoxní roleplayeři, což jako nic proti, ale nejspíš udělají lépe, půjdou-li hrát něco jako 4e nebo 13th Age, kde se počítá s tím, že téměř každý souboj lze s pomocí dobré taktiky nějak uhrát (a proto mají taky tvrdě osekanou magii a střetnutí striktně škálovaná podle počtu PC). Nebo možna radši rovnou nějakou storygame, pokud ve skutečnosti nechtějí ani takové souboje a požadují příběh stavěný striktně po vzoru (mainstreamovější) filmové produkce.
Já si naopak myslím, že pokud lze Descentu něco vyčíst, pak je to spíš že se o podobný příběh snaží až příliš, kolikrát zbytečně předpokládá nějaké pořadí událostí a cíle postav, a nedůvěřuje hráčům, že si v jinak atraktivním prostředí s docela zajímavou backstory sami najdou zábavu a v duchu přístupu "play to find out what happens" si vytvoří vlastní příběh, ať už dopadne jakkoli. Protože fakt silnou stránku D&D vidím právě v tomhle a v té, občas trochu uhozené a chaotické, zábavě přímo ve hře, nikoli ve vytváření nějakého hlubokého příběhu, který se pak bude dobře číst ze zápisu nebo se na něj dobře koukat ze záznamu.
Přitom velká část knihy je tomu velmi blízko a i na tom hlavním příběhu je vidět, že se nesnaží dát na výběr ze dvou konců, jako spíš poskytnout DMovi představu, jak to všechno může (a nemusí) dopadnout. Na druhou stranu zas chápu, že spousta DMů preferuje mít nějakou pevnější strukturu dobrodružství, i kdyby jen proto, že jim dodává sebedůvěru a pocit připravenosti na hru, přestože z té příručky mnohdy využíjí třeba jen prostředí a NPC.