Mě nějak připadá, že když dělám recenzi na pravidla, tak "silné vnímání designových chyb" a "vrtání se v jádru pravidel" je přesně to, co měla být náplň mojí práce, a naopak "tolerance a smíření se s chybama" a "svezení se na vlně melancholie" tam nemá vůbec co dělat. Cool, sami hráči pak můžou ty designové chyby v praxi odpustit a "svézt se na vlně" a užít si docela zábavnou hru, stejně jako to kdysi dělali třeba u dračáku. Ale pokud dělám nějaký rozbor pravidel, tak mám řešit pravidla sama o sobě, tak jak jsou a jak fungují a neplést do toho nějakou melancholii či toleranci (nanejvýš nějak odděleně a samostatně k závěru).
Takže pokud nějaký recenzent rozebírá systém podrobně, systematicky atd. a netoleruje jeho chyby, nenechá se ovlivnit melancholií a nebere ohledy na to, že vy si to pak třeba podle sebe stejně upravíte a nějaké chybky vám hru nezkazí, tak podle mě dělá přesně svou práci. Samozřejmě je plně vaše právo si tu hru pak stejně koupit, vyhouserulovat si ji dle vašeho vkusu až do nebes a pak se s ní parádně navzdory všemu bavit. Ale v recenzi pravidel samotných to podle mě moc místa nemá.
Trochu mi to připomíná, kolikrát s někým řeším nějaká pravidla a on mi na to pak odvětí něco ve stylu "Ale to není pravda, že ta pravidla tohle neumí, my jsme si to takhle a takhle vyhouserulovali a funguje to úplně v pohodě a baví nás to". Super, good for you, ale za to už pak ty zásluhy nenesou pravidla, ale vy. Připadá mi, že hodně lidí má problém oddělit systém od toho, jak jej v praxi používají (ostatně přesně tyhle lidi pak často drží linku "na systému nezáleží"...a zase jsem si vzpomněl na úvod "
Na systému záleží")