kdesi +- odtud
Jerson píše:
No já nevím, ale typický posednutý člověk / nemrtvý se sérií útoků vůbec nemusí nechat někam zatlačit, protože se nebojí že dostane zranění a tak prostě couvat nebude.
Další hezký RPG mýtus :)
Ale je to trochu složitější. Pravda je, že samozřejmě nemrtví atp. pokud bude ignorovat zranění (nebo nějaké typy zranění, nebo si z nich prostě nebude až tak moc dělat, nebo bude ochotný ignorovat bolest atd. atd. atd.) je mnohem hrozivějším protivníkem, který může dost nehezky zaskočit a může toho využít ve svůj prospěch. Tj. skutečně se můžou stát věci jako že dotyčného probodnu nebo mu proseknu krk a on jakože třeba odmítne pořádně umřít. Jenže... to není ve skutečnosti tak totálně fatální situace, jak si kdekdo myslí.
Věc se totiž má tak, že dokud máš humanoidní podobu, tak máš i humanoidní fyziologii. A pokud v daném světě neplatí nějaká absurdní pravidla fyziky (což jako nic proti... u takového Exaltího Creation bych třeba měl v tomhle směru pochyby, což ale není nic proti Exaltímu Creation), tak se na něj vztahují i zákonitosti dynamiky pohybu humanoida - tj. věci jako momentum, těžiště, stabilita atd.
A tady vstoupí do hry několik bodů reality souboje, který si mnoho lidí neuvědomuje.
Prozačátek - boj nekončí tím, že dotyčného probodnu a následně mu prorvu zbraň až po jílec k tělu. Ani tím, že mu proseknu krk a otočím se pryč jakože pohoda. Zbraň nikdy nezabodnu hloubějc než tak 20cm do těla, protože proč - stejně jí potřebuju hned vytáhnout a udržet si dynamiku. Po bodu následuje vytažení zbraně (dobře, občas otočení v ráně a vytažení atd.) a při seku na krk neuvažuju, že tím skončím, protože v daný moment ještě třeba tak vteřinu vůbec netuším, jestli sem vlastně zasáh jak sem chtěl nebo ne.
Zadruhé i když rána není pro dotyčného smrtelná nebo ani zraňující, pořád nese kinetickou energii a má své následky na dynamiku. Což se dál kombinuje s tím problémem fyziologie. Pokud zombii dám ránu jak kráva do kolene, tak i kdyby byla netečná k nemagickým zbraním, tak prostě tam je kolení kloub a ten kloub prolomim a zombie poklesne. To, že následně vstane a opře se do stále zdravého kolene je nemilé, ale v danou chvíli jí prostě aspoň na chvíli srazim.
Zároveň ta zombie (nebo cokoliv) je pořád ve svých útocích limitovaná lidskou podobou. A lidské tělo umožňuje jen omezený počet smysluplných útoků, které po zahození jemné terminologie toho kterého stylu končí vždycky v principu "nalevo nahoře, napravo nahoře, nalevo v rovině, napravo v rovině, nalevo dole, napravo dole, přímý útok nahoru, přímý útok dolu". Takže zombie nezombie pokud umím bojovat s člověkem, tak znám obranu proti zombii, protože zombie nemůže útočit nijak jinak (ano, sou tam specifika - třeba takové kousnutí je zjevně o hodně nebezpečnější atp., ale v principu kousnout mě může i člověk...)
Tj.
dokud se bavíme o autonomním nepříteli v běžném rámci fyziky, tj. o nepříteli, který je nějak identický se svým tělem a který podléhá běžné dynamice, pak jeho rezistence pro close combat odpovídá cca tomu jakoby měl zbroj nebo hodně vysokou odolnost. V systémových termínech DrDII jakoby měl vysoké hranice a hromadu zdrojů nebo tak něco.
Tohle všechno se změní teprve v momentě, kdy nepřítel nebude identický se svým tělem a bude fungovat jen jako nějaká manifestace nebo loutka vnějších sil, které dokáží limitaci těla a fyziky překonat. Např. pokud posedlý jedinec není jedinec jehož mysl je ovládnuta démonem, ale jen někdo kdo je uchopený démonem - vnější silou, který s ním může mávat jak se mu zachce a zvenku obracet jeho hybnost nějakou magickou protisilou, nebo o nějaké zombii, která funguje jako loutka a nekromant-loutkař s ní může manipulovat bez ohledu na přirozenost kloubů a svalů (např. jako Septimus ve finálním boji ve filmovém Hvězdném prachu), pak teprve se budeme bavit o nepříteli, u kterého bojové schopnosti proti lidem přestanou být relevantní, protože bude schopný vést naprosto WTF typy útoků a na moje útoky bude reagovat naprosto WTF způsobem.