sirien píše:
Ale zrovna u DnD bych to nezahazoval. Ta představa toho jak postavy úspěšně porazí záporáka a na cestě ven potkají nějakého jeho dark knighta, co tam na ně čeká a co vyzve družinového paladina, který odmávne všechny pryč, protože tady je nějakej FUCKING CODE OF HONOR, BITCHES, daj si skutečnou férovku, dark knight paladina zabije, pokejvne družině, nasedne na koně a odjede a NIKDO Z DRUŽINY mu nevysolí sedm šípů a lightning bolt do zad, protože ksakru tady je nějaký řád věcí a on poctivě zvítězil...
Njn, tak by to fungovalo kdyby všichni byli lawful a nekazili by to ti chaotičtí bastardi.
Aegnor píše:
...stále mi ta představa přijde docela neobvyklá (vím, že já bych nikdy neriskoval svůj život jenom proto, abych dodržel nějaké "rytířské zásady" uprostřed boje
No ono ani kolikrát nejde ani o nějaké rytířské zásady, jako spíš o čistě praktické záležitosti jako že těch velmožů, šlechticů nebo později rytířů, kteří proti sobě bojují je jenom omezené množství. Je docela slušná šance že mezi nimi jsou tvoji příbuzní. A že jsi dneska na jedné straně neznamená, že o pár let později nebudeš se svými bývalými nepřáteli dojednávat nějakou alianci proti bývalým spojencům, a pověst čestného chlapa se ti v té chvíli docela vyplatí.
Krom toho, jak se postupem času vylepšovaly zbroje, tak bylo stále těžší někoho během boje doopravdy zabít/smrtelně zranit a nějaká potyčka klidně mohla být solidní řežba, po které ale většina účastníků byla spíš k smrti vyčerpaná a zmlácená než doopravdy raněná nebo mrtvá. A chladnokrevně zabíjet lidi co už nekladou žádný odpor už chce trochu jinou náturu než s někým bojovat, nemluvě o tom že za zajatého šlechtice můžeš dostat docela solidní výkupné, kdyžto mrtvolou spíš riskuješ mstu nějakých příbuzných.