Matt Colville onehdá mluvil
ve videu s Adamem Koebelem, mimo jiné, o příběhovosti DnD. Že celé odvětví příběhových her (první vlaštovkou byli asi Upíři a celý WoD) vznikl jako reakce na to, že DnD je málo příběhové. Což je asi fakt, ale Colville říká, že hry na hrdiny (RPG) vs. příběhové hry (storytelling games) je o tom, že příběhové hry mají přímo mechaniky, jejichž hlavní úlohou je přímo určovat příběh, zatímco RPG, a mluvil konkrétně o DnD, má mechaniky na hraní hrdiny, tedy ovlivňování příběhu a herního světa skrze herní mechaniky, ale jejich hlavní úlohou je samotné hraní, ne příběh. Hráči vnímají hraní DnD jako hru a každý hráč DnD je tak trochu gamista. Příběh se neodvíjí přímo u stolu, ale až poté, co hraní u stolu skončí.
Až v retrospektivě toho hraní u stolu vzniká příběh.
Přemýšlel jsem nad tím a docela to sedí. Minimálně z mých zkušeností z posledních let hraní. Když hrajeme u stolu, hráči řeší hlavně herní mechaniky. Jaké jim padne číslo, jaké má kdo OČ a staty, kouzla apod. Když někomu padne nízké číslo, je naštvaný, když padne vysoké, raduje se.
Když ale mluvíme o předchozích dobrodružstvích, téměř vůbec se nezmiňuje to, co zaznívá při hraní u stolu. V retrospektivě hráči naopak nevnímají žádné mechaniky; mluví o tom, jak díky jistému, ehm, činu jedné hráčské postavy s hlavní kněžkou drowkou se dostali ze zajetí, a poté, při podobné situaci, se dostali ze zajetí modré dračice. Jak jedna hráčská postava oblafla Drizzta a utekla přes teleport s knihou černé magie. Jak čaroděj v ožehavém okamžiku na létající lodi několik mil nad mořem, kdy se celá družina držela jednoho lana připevněného k zádi lodi, omylem na sebe seslal ohnivou kouli, čímž popálil nejen sebe, ale přepálil i to lano a všichni letěli dolů. A tak dále a tak podobně. Rozhodně byste z těch zážitků nepoznali, jestli se hrála storytellingová hra, nebo RPG. Celá retrospektiva hraní je množina příběhů.