sirien píše:
o čem přesně že byl ten první?
O variantě GMovy práce se zdroji.
Stručně řečeno: GM má každému prostředí (dungeon, temný hvozd) přiřadit nějakou hodnotu nebezpečnosti. Protivníci pak budou mít při každém konfliktu uvnitř tohoto prostředí právě tak velký pool zdrojů. S tím, že když se "protivník" při konfliktu zjizví, tak jizvy dočasně snižují nebezpečnost tohoto prostředí. Celý článek je
zde.
Můj komentář:
Myšlenka je to zajímavá, ale imho nijak neadresuje to, že úspěch nebo neúspěch v celé storce závisí čistě na tom, kolik překážek PH před postavy postaví. Ok, nebude si sudbu cucat úplně z prstu, bude ji mít předem určenou podle prostředí. Ok, dá mu to důvod nevyčerpávat všechnu sudbu, aby mohl "léčit jizvy" prostředí. So far so good, to by celkem i mohlo fungovat.
Pořád je ale zásadní rozdíl, jestli na cestě k cíli postavy budou čelit dvěma střetnutím, nebo dvaceti. A jestli se ta střetnutí vyřeší jedním hodem, nebo tím podrobnějším zoomem. K čemu mi při řízení hry je management zdrojů, kde se prohrává, až když když se objeví dno poháru (tedy až když všechny zdroje dojdou), když nikde není řečeno, jak hluboký ten pohár bude? Ten herně-mechanicky nejsilnější prvek systému podle mě vyznívá úplně do ztracena.
Další věc je, že tenhle mechanismus způsobí, že nejtěžší konflikty budou na začátku, na ty další už PH nebude mít tolik sudby díky jizvám. A taky to, že hráči imho nebudou chtít, aby boj končil bez jizvení prostředí a vyčerpání sudby, protože tím dávají PH možnost léčit pro ně výhodné jizvy prostředí. Jestli to ale správně chápu, tak rozhodnutí o tom, kdy boj ukončit, je i s touhle mechanikou stále na libovůli PH.