No, on je mozek celkem zábavný nástroj. Vytváří si dráhy, kterými se bude ubíhat. Takové naučené chování.
Třeba vysvětlení symptomu tzv. fantomové kočetiny (případně fantomové bolesti), kdy postiženého bolí (či svědí) končetina, kterou vůbec nemá. Pěkně to bylo uděláno v Housovi, i s tím zrcadlovým řešením. Jde o to, že mozek se učí pomocí zpětné vazby. Díky tomu můžeme ovládat naše mozkové vlny a jakékoliv periferní zařízení, nově zapojené do našeho nervového systému, se dokážeme taky naučit (čím mladší, tím lépe). Ale nejen přímé napojení do nervového systému, když se nám dá sensor na kůži, který bude snímat její elektrochemické napětí a my budeme mít nějakou obrazovku, která to bude snímat a vizualizovat nám, dokážeme ovládat i to napětí. Tzv. Biofeedback. No ale to jsem odbočil. Pointa je, že dotyčný měl končetinu v křeči, zatnutou či ho svěděla před tím, než o ni přišel a mozek se tuto bolest/svědění "naučil". Po odstranění už ji neměl s čím korigovat a bolest prostě bolela furt.
No a k tomu pomáhá zrcadlový test, kdy se to srovná se zdravou končetinou a pacient má pocit, že ji zase má a může ji povolit/poškrábat se a tudíž se dostat ze smyčky.
Tak jestli ty nemáš naučenou tuhle smyčku, podobně jako někdo se uvede do stavu, když si dá cigaretku, kafíčko, sušenku nebo někdo dokáže hluboce přemýšlet jen tehdy, když je v horké vaně.
Zdroj a mnohem víc v úžasné přednášce:
Fantómová končetina a Je vaše matka opravdu vaše matka?