"Tyhle moje věci", čili poznámka 279, ze které vychází u mne všechno ostatní, IMHO souvisí velice těsně s původní nadpisovou otázkou, jak moc má bých zasahováno do výchovy. Jde vpodstatě o kompetence toho, co se tu nazývá porůznu věda či racionalismus, ale nejpřiléhavější je slovo materialismus, světový názor, který vychází z objektivní, na lidech nezávislé existenci hmoty, a všechny další věci z této hmoty buď vycházejí (lidské vědomí), a nebo vůbec nejsou prokazatelné, tedy vlastně neexistují (bůh, ďábel, magie a další krámy).
Materialismus je ve skutečnosti na světě menšinový směr, i když se rád sebevědomě tváří, že nikoli. Pročež jeho názor v demokratické a otevřené společnosti těžko může nabýt monopolní podobu. Nebo by alespoň neměl.
Což je IMHO jádro mého sporu s Colombem, Sirienem a potažmo Dawkinsem, protože řada jejich prohlášení takto vymezené kompetence překračuje.
Co je zdrojem morálky
je opět velice sporná a pro věc docela zásadní otázka. Neb má velmi praktické důsledky pro chod společnosti.
Křesťanství mívá tendenci si monopolizovat tento problém, a je to vlastně poslední docela bytelná bašta, ve které má zatím stále převahu. O věci se totiž píše dva tisíce let, a tím vznikl jistý nezanedbatelný náskok.
Výsledky vědy na tomto poli jsou totiž zatím jednak poměrně skromné, jednak ne všeobecně známé. Vedou přes biologii, etologii, Konrada Lorenze a Hayeka. Ale zatím se stále nejedná o použitelnou, ucelenou a hlavně natolik propracovanou teorii, aby ji bylo možno v klidu a bez dalšího učit ve školách; plno závěrů zmíněných pánů trpí ještě jistou nedotažeností.
A navíc, pravím znovu, jde o teorii nikoli všeobecně přijímanou i samotnou vědou.
A navíc je "morálka" čili přesněji soubor pravidel chování agregát několika různých věcí různého původu a významu. bez přesnějšího vymezení terminologie je těžké se o tom bavit.
A navíc si nejsem vůbec jist, že to chápou všichni jako původní téma debaty a zajímá je to.