Píše:
celá větev debaty o uvěření v Boha byla reakce - původně Ilgirova, mnou později podpořená - na Alnagovu žádost, aby mu byl objasněn způsob, kterak lze opakovatelně Boha poznat.
Budeš asi nucen si tuto větev projít, pokud chceš smysluplně navázat.
Když si debatu projdeš hlouběji, zjistíš, že to vyšlo někde u mě a navázal na to Bajo.
Píše:
Třída jevů, kterým věda nerozumí, je všechno to, čím se lidé zabývají, aniž by tomu rozuměli, a činí tak opakovaně. Když si to projdeš, je to neprázdná množina. Ba dokonce obrovská množina.
Konkrétněji by to nešlo?
Píše:
To je právě to. Pokud ses někdy zamiloval, pak je zbytečné něco vysvětlovat. Pokud ses nezamiloval, pak je opět zbytečné něco vysvětlovat.
Úžasné. Takže nejdřív odmítáš říct, co to je, odmítáš to popsat, řekneš jen "to musíš zažít" a odmítáš snahy o popis.
Čímž vlastně ty zakazuješ vědě, aby to zkoumala.
Vzhledem k tomu, že je pár miliard lidí v tomto s tebou zajedno, úspěšně jsi to tím vědě zakázal zkoumat a porozumět tomu.
Což je jedna z věcí, o které jsem mluvil.
No nevadí, naštěstí přeci jen celkem dost lidí lásku zkoumá. Aparáty, které se na ni podílejí jsou totiž jednou ze základních funkcí mozku, samoodměňování. No a naštěstí se v tom udělaly jisté pokroky.
Nezávisle na tom, že to považuješ za magii.
Podobné zkoumání víry ovšem prostupuje mnohem větší nevole. Zejména u možných testovacích subjektů.
Píše:
Zatímco přísně vedecká metoda by IMHO měla vystačit s nějakým Laplaceovským "tuto hypotézu jsem netestoval", čili skotským "not proven", vědecký zélota rovnou razí cedulku "neexistuje", nebo případně "tady debata končí".
Nikoliv. Zaznělo to tu po několikáté. Věda se tomu jen nevyhne. Požaduje důkaz. Jsi schopen podat věrohodný důkaz? Opakovatelný experiment, k němuž je možno přistoupit skepticky? Nejsi. Když nemáš důkaz o existenci, z principu parsimonie, tedy Occamovy břitvy, se přistupuje k jednodužší hypothéze, že neexistuje.