Alnag nejzajímavější:
Celá třída jevů - které obvykle nejsou vidět - je jen zčásti závislá na tvé vůli. Musíš k nim vynaložit jisté úsilí, a s trochou štěstí - což je ta přidaná hodnota, na kterou nemáš vliv - se ti to povede. Tak funguje ta láska (taky masově).
Ilgir ti dal jasný návod a pokyn, jak poznat Boha - že je třeba v něho uvěřit. Řídí se tím miliony lidí už dva tisíce let. A funguje jim to, opravdu podobně, jako u té lásky. Konkrétní detaily nejsou důležité.
Opakovatelnost, na kterou jsi narážel, tedy asi nebude jádrem problému - ono se to opakuje běžně.
Pes je pro vědce IMHO zakopaný spíš v té přidané hodnotě. Když máš opakovat vědecký pokus, pak prostě nastavíš podmínky přesně podle návodu, pak by měl vědecký experiment fungovat. Nemusíš čekat na milost nějakého X, které o výsledku laskavě rozhodne.
Zde jsou samozřejmě na koni mágové, neb prapodstatou magie je, že v některých případech nelze ty výchozí podmínky zjistit nikdy přesně nebo všechny, a tudíž lze jen doufat, že pokus vyjde. Spácháš nějaký rituál a něco se stane. Snad.
Víra i láska je z tohoto hlediska magická technika. O obojím se mluví také jako o daru.
Pokud popojdu dál, mnoha magickým technikám pomůže prostě nulová hypotéza, že by to fungovat mohlo; a dotyčný to zkusí. Klepejte, a bude vám otevřeno.
Vědecký zélotismus čili ultraracionalismus lze spatřovat v momentě, kdy je dotyčný "zablokovaný" do té míry, že jaksi dopředu ví, že to fungovat nemůže, a představu, že by to zkusil, považuje za určitý druh ponížení.
A to už jde vlastně za vědeckou metodu; a vznikají ty seznamy, čím se věda nemá zabývat, aby se nepošpinila.
Což je pro mne vlastním jádrem této debaty (i když ne původním tématem).
Colombo:
Na jménu pochopitelně nezáleží. Bůh je nepoznatelný a nepochopitelný, takže mu klidně můžeš říkat, jak chceš.
Ilgir:
Myslím, že u všech podobných jevů jako víra nebo láska vznikají velikánské individuální rozdíly v prožitku. Pročež nemá nejmenší smysl někoho mlátit po hlavě, že on to má nastavené o trochu jinak.
A jinak - v debatě na internetu málokdy někdo někoho o něčem přesvědčí. To ani nemá smysl čekat. Světonázor se většinou tvoří někde kolem 20 let věku, a pak už se moc nehýbe, pokud není zasažen opravdu tvrdě.