Pominu osobní útoky a vyjádřím se k podstatnému sporu ohledně pravdivosti Bible, myslím že obě strany tábora trochu zjednodušují a zobecňují a tam leží jádro neshod.
V historii bylo několik proudů, které se na to dívaly různě a někdy o tom třeba i vedly spory. Třeba v raném křesťanství (teď budu uvádět příklady z 3.-6. století), pro některé byla Bible závazný historický a etický dokument (antiochiska škola) pro jiné spíše alegorická metafora metafyzických pravd (alexandrijská škola). Postupně oba proudy splynuly a vzájemně se ovlivnily, i když samozřejmě v některých historických obdobích se to mohlo více či méně přiklánět na tu nebo onu stranu.
Podobně to bylo i u židů, konec konců třeba alexandrijská škola byla silně ovlivněna alegorickým výkladem SZ Filona Alexandrijského.
Reformace dala nový podnět k revizi tohoto vztahu. Tím že se protestanti oddělili od katolické tradice a jediným zdrojem víry jim zůstalo písmo (zásada sola scripta), dalo by se zjednodušeně říci, že některých tezí a dogmat se mohli vzdát (konec konců o tom jim taky šlo) a díky tomu, když se pořádně pustili do studia bible, otevřeli se jim některé nové možnosti. Někdy to došlo až tak radikálních podob, že byl pokus definitivně odmýtizovat NZ (již předtím zmíněný Bultman, z čehož následně vznikla religionistika jako vědecký obor) nebo odmítnutí Boží trojice, monopolu na zjeveni v křesťanství a božské podstaty Ježíše (z toho vznikli Unitáři). Na to samozřejmě postupně začali reagovat i katolíci, protože některé myšlenky (ty méně radikální, se začaly dostávat i k nim, což vytvořilo i u nich určité liberálnější proudy a pohledy).
Jak je tomu dnes? Jak podotknul Noir, za přibližně poslední století (nebo dvě), prošla biblistika, hermeneutika apod. obrovským posunem. V křesťanství existují dvá základní přístupy, jeden více konzervativní, druhý více liberální (existuje i celé liberální Teologie). Ten první bude pravděpodobně stále trvat (aspoň do té míry, do jaké to bude udržitelné a nebo se o tom odmítně dál bavit) na inspirovnosti a neomylnost a svědectví písma (i když to už možná bude spíše ten "prst ukazující na měsíc, než přímý popis měsíce" - proto podle nich nebude mít smysl rozebírat přímo ruku). Druhý proud nebude mít problém přiznat, že je to směs mýtů a alegorií, subjektivních lidských interpretací i zachovaných autentických zpráv, z nichž některé budou zkreslené. Na druhou stranu ji ani nikdo z těchto nezahodí jako nespolehlivý škvár (protože tam prostě je mnoho moudrosti předchozích generací, které si zaslouží pozornost a studium).
Tolik, jak tomu asi je v rovině křesťanských učenců. Liberální proud postupně získává na síle (u katolíků a některých protestanstských charismatiků či jiných bigotních protestantských proudů (zejména USA), pomaleji než v trdičních prostestantských proudech), imho se to bude postupně zrychlovat, jak odumřou ty starší generace a nastoupí ty mladší.
Co se týče lidí, podobně jako Sirien, i když ne asi tak radikálně, jsem si též do nedávna myslel, že většina lidí věří tomu, že Bible je inspirována Duchem svatým a tedy nikdo nepřipouští její omylnost. Pravdou ovšem je, že to tak jednoznačné není. Hraje roli mnoho faktorů jako třeba věk, odborná sečtělost nebo i povaha či zákldy nebo důvody, na kterých víra jednotlivce stojí. U mladších, sečtělejších, ve městě žijících, nebo liberálněji smýšlejících křesťanů převažuje spíše (nikoliv absolutně) do různé míry ten liberálnější pohled. U starších, bigotně smýšlejících, nebo formálně praktikujících bude převažovat ten konzervativní pohled: "Bible má pravdu a basta! O tom se nediskutuje!" :-) Každopádně v konzervativním proudu spíše bude postupně převažovat ten alegorický přítup. Tedy bible je neomylná, ale neříká to doslovně.
Většina laiků bude stát spíše někde mezi, učenci budou více vyhranění tím nebo oním způsobem. Přeci jen, žijeme v postmoderním a informačním věku. Dnez už si většina lidí skládá svou vlastní vírů a má k tomu dostatek informací, zdrojů a tedy možností. V křesťanství to samozřejmě není tak radikální jako v New age, ale bylo by naivní předpokládat, že to tam není vůbec. Což samozřejmě zase může radikalizovat některé menší skupiny, ve snaze proti tomu nebezpečnému "zpovrchnění" (z jejich pohledu) bojovat. Ale to bude vždy menšina, imho.