Colombo píše:
Jenže to už z principu nejde, protože člověk žádné poznání dobrého a zlého mít neměl.
Tenhle mýtus je dost obskurní, a má dost možných výkladů. Já ho ale chápu tak, že Bůh samozřejmě znal dobro i zlo (a i tohle je téma na dlouhé diskuze), člověk ve svém původním stavu ne - poznal jej teprve tím, že spáchal zlý skutek, a tento skutek jej oddělil od Boha. Neznamená to, že se nemohl naučit rozlišovat dobré a zlé jiným způsobem. Tenhle mýtus vzal ze zajímavého úhlu pohledu třeba Lewis v Perelandře, ale to je taky na delší vyprávění :)
Rozhodně bych neřekl, že člověk neměl mít poznání dobrého a zlého - podle Bible má jednou soudit i anděly. Měl je ale získat jinak, než spácháním toho zlého.
Colombo píše:
Nehledě na to, že z tvého pohledu to odporuje současným vědeckým poznatkům.
Eeee? Nechápat.
Sirien: nevidím důvod, proč by nemohly existovat obecné principy morálky. IMHO se na základních pravidlech jako "každý lidský život hodnotu" celkem shodneme. Neshodneme se snad na aplikacích v konkrétních příkladech, ale to je IMHO dáno jinými faktory - o kterých mluvíš třeba u zrychlování tepu společnosti a jejích proměnách. Já společnost vidím jako formu, skrze kterou ty principy působí - pokud se mění forma, mění se i výsledný tvar.
Církev opravdu ztratila kontakt s realitou, ale nemyslím si, že by to byl nutný následek. V 80. / 90. letech se zdálo, že bojuje marnou bitvu s postmodernou. Současně jí ale sama prošla a je dnes schopná se znovu společnosti přizpůsobit v bodech, ve kterých zaostávala (individualizace a privatizace víry a morálky, zaměření na osobní rozvoj namísto dordžování "objektivních" pravidel).
Myslím, že máš pravdu v tom, že skončila role církve jako "garanta" morálky, a to ve prospěch plurality a individualizace. Vývoj ve Spojených státech i jinde ale ukazuje, že církev jako společenství, komunita položená na osobních vztazích, může hrát stále obrovskou roli.
Tyhle změny jsou pro ni obrovskou výzvou, ale není to tak, že by neměla co pozitivního přinést - nevěřím, že by nárust rozvodovosti byl pozitivním faktorem, a věřím, že církev může přinést pozitivní input, pokud se dokáže s touto výzvou srovnat - a to ukáží teprve následující roky.
Nemyslím si, že by zvítězili ateisté - spíše vidím, že se mění forma víry, a jsem zvědavý, jak na to bude křesťanství jako myšlenkový proud reagovat.
***
Zpátky k tématu: v Tvém pojetí splývá morálka s prospěšností. Podle mě to neodpovídá na některé problematické body - proč by třeba mělo být pro společnost prospěšné udržování při životě společnosti neprospěšných jedinců, např. duševně těžce poškozených? Vždyť evoluce nám říká, že takoví jedinci jsou pro společnost přítěží. Dá se to vysvětlit jen tím, že život člověka má hodnotu odvozenou jinde, než prospěšností společnosti, ne?
Téma potratů prosím opusťme, je to příliš horké :)
K tématu jako zbytku: ale to je přece naprosto normální :) Každá demografická skupina se v rámci společnosti pokouší prosadit to, co považuje za správné / prospěšné. Ten proces ("angažovanost") sám o sobě bych nekritizoval. Klíč je v tom, co se pokouší prosadit. Interupce jako takové jsou složité téma, na kterém bych to nepitval.