Faire: Tohle se lidem občas stává :) . Uzavřel jsi se do bludného kruhu, snažíš se definovat "správné" pomocí "správného" - určit formální morálku na základě morálky abstraktní, kterou ale neumíš posoudit z ničeho jiného než je formální morálka Tobě známá. Ve své podstatě to je poměrně hluboký filosofický směr datovaný minimálně od Platóna, který na to šel přes svět ideí. Bohužel, už od doby Aristotela a jeho tří tezí vyvracejících platnost světa ideí (teze o neměnosti a pohybu, teze o správnosti a zlu a teze o konstantnosti a změně) se světem pohybují oškliví pragmatici kteří tenhle přístup (mimo jiné osvojený většinou náboženství) odmítají.
Můžeš samozřejmě zůstat u toho, že existuje nějaká universální správnost a snažit se k ní dojít, případně z ní něco odvozovat - ale zůstaneš uzavřen v oné kruhové argumentaci, která mimo věřící (jakékoliv) neobstojí.
Nebo můžeš přistoupit k pragmatické větvi, která odmítá existenci universální správnosti. Namísto toho vychází z principu užitečnosti, vhodnosti, prospěšnosti. To co je užitečné je z tohoto pohledu správné. Užitečné je nutno chápat v dlouhodobém výhledu, ne v momentální situaci. Je to ošemetná myšlenková stezka a není tak jasná, jak by se mohlo na první pohled zdát, na druhou stranu se nepohybuje v argumentačním kruhu. Prospěšné je správné. Souhrn správného tvroří morálku. Morálka je tudíž dána jako souhrn chování, které je prospěšné - pro skupinu, tudíž pro jedince v ní, dlouhodobě. Universální správnost neexistuje. Není morální zabíjet, protože kdybychom se zabíjeli navzájem, daleko nedojdeme. Není morální krást, protože kdybychom si všichni pořád kradli, tak se dřív nebo později pozabíjíme. Nebo se minimálně rozhádáme a následně nás sejme kultura, která není rozhádaná, protože si nekrade. Není správné spát s holkou někoho jiného, protože "mít holku" se v naší kultuře pořád táhne s původním chápáním věci - žena, kterou příjimáš za manželku -> majetek který nabíváš. Existují kultury (a je jich většina) které tenhle majetkový vztah nemají a proto nemají ani problém s nezávaznými vztahy (ostatně naše vlastní kultura dlouhodobě směřuje k opuštění striktně monogamních vztahů, i když zažitá morálka tu proměnu dost brzdí)
Výchova není nic jiného než socializace - snaha začlenit jedince do vlastního společenství, vštípit mu vlastní pravidla. Evoluce se postarala o to, aby fungovala. Postarala se také o to, aby nefungovala 100% - každá generace si morálku trochu upraví, protože se tím stává adaptabilnější. Ale v podstatě funguje.
Náboženství bylo v tomhle silnou pomůckou. Jenže... doba se změnila. Kdysi byli staří lidé velice respektováni, protože měli vědomosti - spoustu vědomostí a zkušeností o životě. Svět se totiž neměnil, nebo se měnil jen velmi pomalu. To co mladí lidé zažívali a problémy které řešili už staří lidé sami zažili, sami řešili a viděli jiné, kteří to zažívali a řešili, takže jejich rady dávaly smysl. Dnes... se svět zrychlil, a to natolik, že nejen naši prarodiče, ale už ani naši rodiče nežijí ve stejném světět jako my. Krásně to je vidět na "veřejných diskusích" o "škodlivosti" internetu, sociálních sítí (ale nejen tam) - to co říkají 40 a více letí politici nám prostě nedává smysl, je hrozně vidět že nemají tušení, kde žijeme, čím jsme obklopeni...
Náboženství v tomhle směru bylo prospěšné - nabízelo konstantní pravidla v konstantním světě, stálost v okamžicích občasných náhlých změn. Jenže dneska se svět mění příliš rychle, jeho pravidla se nemění z generace na generaci, ale během jednotlivých let - stačí si vzpomenout - dneska je 2011. Kdy sem přišly mobily? Kdy se stal internet běžnou záležitostí? Víš vůbec, kdy začal fungovat YouTube? YT je dneska něčím tak universálním a samozřejmým, že tu přece byl vždycky... vždycky, ale v roce 2000 ještě ne. Konstantnost a tradice kterou náboženství nabízelo a která byla tehdy prospěšná je dneska kontraproduktivní. A k té změně došlo tak rychle, že se na to společnost nestihla připravit. V jednu chvíli byla církev společensky prospěšná... o deset let později se stala nesmyslnou kotvou, která místo jistoty začala způsobovat chaos - hádky o vzdělání, výchovu, vědecké bádání... pravidla, která církev prosazuje, už dávno nejsou součástí moderní kultury. Nejen to, moderní kultura se od nich vzdaluje stále víc a víc. Monogamie a manželské svazky? Rostoucí počet rozvodů, rostoucí počet nesezdaných párů, dokonce i takových které mají děti.
Kdysi bylo náboženství a církev garantem morálky, jenže dnešní svět si našel jiný zdroj. Voltairovo "Kdyby Bůh nebyl, museli bychom si ho vymyslet" se převrátilo na ruby.
Snaha ateistů o vymýcení církví a náboženských vlivů (ne nutně individuální víry!) z veřejného prostoru se může zdát jako boj s větrnými mlýny, dokud si neuvědomíš, že minimálně v rámci západní civilizace už ateisté v podstatě zvítězili. To o co se snaží není vymýtit církev a náboženství z veřejného prostoru, to o co se snaží je pouze více urychlit proces který je odtamtud s drtivou jistotou vytlačuje sám.