Spize píše:
Vždycky jsem ten termín plausibilita chápal jako "uvěřitelnost". "Jo, to by tak mohlo bejt." Tedy slovo poměrně měkký a subjektivně chápaný.
Spíš přijatelnost/uvěřitelnost ve smyslu smysluplnost ("to dává smysl, tomu se dá věřit"). Plausible explanation, plausible deniability...
Píše:
Technicky vzato, kdybychom to pojali jako Pascalovu sázku, nebylo by stejně výhodnější nějakýmu náboženství věřit?
Paskalova sázka je příšerná logická hereze, kterou si Pascal vycucal z prstu na sklonku života - IMHO ze strachu ze smrti v momentě kdy jeho intelekt začal ubíjet jeho víru. Skutečnost, že jí dneska jsou někteří apologeti-proti akademici/profi duchovní schopni zmínit ukazuje jejich hloupost nebo demagogii.
Pascalova sázka stojí a padá s předpokladem, že se pohybuješ v uzavřeném binárním systému křesťanství / nic. Který je ale doočíbijící kravina, jejíž prvotní zdánlivá smysluplnost je dána pouze omezeným kulturním prostředím, v němž si víru automaticky spojíš s Abrahamovým Bohem (Jhv, Hospodin, Allah...)
Paskalova sázka se rozbije na kusy v momentě, kdy systém obohatíš o zbylých 2500 známých, vzájemně výlučných náboženství s víc jak 10 000 známými bohy, v nichž valná část je exkluzivní - tj. špatná (jiná) volba je ekvivalentem Pekla.
Paskalova sázka se rozbije na drobné střepy v momentě, kdy si uvědomíš, že neexistuje důvod domnívat se, že správná odpověď nutně leží "pouze" v prostoru nám známých náboženství a Bohů a jejich výkladů a správná varianta může být i některá z variant zapomenutých, nedochovaných nebo neznámá interpretace něčeho známého.
Paskalova sázka se rozbije na prach v momentě, kdy ti dojde, že správná odpověď vlastně ani nikdy nemusela být žádnému člověku známa, a proto cokoliv co si vymyslíš je ekvivalentní čemukoliv, co je známé.
Píše:
Pokud ateismus nedává odpovědi na otázky který mám, pak je asi na místě hledat jinde, ne?
Ano - Ne.
Ano, atheismus nedává odpovědi a pokud nějaké toužíš najít, budeš potřebovat něco navíc - filozofii, životní postoj...
Ne, atheismus odpovídá na otázku, zda je určitá sada nabízených odpovědí smysluplná a pravdivá a říká, že není - tzn. efektivně atheismus říká "pokud chceš najít odpovědi, tak hledej - ale ne tady, protože tam žádné (pravdivé) nejsou".
Píše:
Na otázku: "Jaký smysl mají hory", řekne "Neptej se na blbosti!" a jen zesměšňuje tazatele.
Proč?!
Protože ta otázka nedává smysl.
A protože kdyby odpověděl tak jak píšeš, tak se dostane do "kreacionistického kolotoče oka a bičíku" - zodpoví takhle jednu hloupou "proč?" otázku, obratem dostane další v podstatě identickou.
Dawkins se nevyjadřoval k té jedné otázce, ale ke všem otázkám tohodle rázu - efektivně řekl, že vesmír nám nedluží ani vysvětlení, ani důvod a že i když je v lidské povaze z evolučních důvodů snaha hledat a vidět smysl a důvod (a hybatele) za vším, tak to tak mnohdy být nemusí a proto ptát se po nic tam, kde není důvod aby byly, nepřinese žádnou smysluplnou odpověď.
Mimochodem, Dawkins řekl, že to je "silly question". To je furt far away od Hitchense, který jednou na otázku z publika odsekl "what an incredibly stupid question" (ale chápu, že bez bližší znalosti toho, kdo byl Hitch a jak vystupoval a proč to asi nevyzní správně teď...)
Píše:
Ale říct "Neptej se na blbosti." prostě není odpověď.
Mě to přijde jako nejužitečnější možná odpověď.
Nevěřil bys, kolikrát týdně mám já sám chuť začít jí řvát na různé lidi v mém blízkém okolí (a to ani nejde o náboženství).
Píše:
Nemůžu si nevšimnout podobnosti s otázkou "Existuje-li Stvořitel, kdo stvořil stvořitele?"
Podobnost dost zavádějící.
Problém se stvořením stvořitele totiž spočívá v tom, že se ptáš pořád na totéž, jen o jednu úroveň dál - tj. poskytnutá odpověď nic nevysvětlila (protože v momentě kdy ukážeš, kdo stvořil stvořitele, bys mohl prvního stvořitele odstranit ze hry a byl bys zpátky na počátku problému).
Což je dost odlišné od postupu vědy kdy nové poznání vede k možnosti položit nové otázky na nové věci.