Wild West píše:
představ si, že na tebe spadne balíček s mašlí z nebe, naprosto anonymně.
pokud by byl nadepsaný mým jménem, pak jsem dostal dárek od někoho kdo mi ho poslal, i když ho neznám.
pokud by nebyl žádný identifikátor toho, že to je pro mě, tak jsem nic nedostal, ale něco jsem nalezl, na něco jsem narazil, něco jsem si přivlastnil atd.
Když to nazveš darem, tak... oblbuješ sám sebe, ničíš vlastní myšlení. Nazveš to špatným slovem - dar - a protože to slovo implikuje něco, co v dané situaci není (dárce), ihned začneš přemýšlet o věcech které do situace vůbec nepatří (vděčnost...)
To NENÍ žádný "slang" nebo "terminologie", to je prostě a jednoduše neschopnost korektního myšlení. Chybným slovem spleteš vlastní myšlenky, Tvůj mozek začne automaticky hledat vzory odpovídající použitému slovu a hop už přemýšlíš o nesmyslech (jako je obecná vděčnost "životu").
Očividně, někteří se nezastaví včas aby se nad věcmi zamysleli a do podobného způsobu uvažování zabřednou natolik, že to pak touží okecávat různými kvasi-filosofickými řečmi. Kvasi-filosofickými, protože filosofie je o vědění a korektním myšlení, nemůžeš tak nazvat něco, co je z podstaty od začátku na chybné cestě nutně vedoucí k chybným závěrům.
Wild West píše:
To je jeden z největších darů, jaký můžeš v životě dostat; větší mne vlastně moc nenapadá.
Ne. Dar - obdarovávající.
Spřízněná duše je určitě něco vzácného, hodnotného, důležitého a bla bla bla tak dále. Ale nazvat to "dar" je laciné metání líbivých slovíček mimo jejich význam.
Wild West píše:
Samozřejmě, že sebedůmyslnější bonmot k těmto "závažným" otázkám z tebe neudělá dobrého člověka a nemusí ti zlepšit život.
Richard Dawkins, talk,
The Purpose of Purpose:
"some questions are just sily questions and they do not deserve to be answered. What is the colour of jealousy. Why are we here."
Naoki píše:
je vzhledem k tomu kdo ho napsal uplně krásný :D
Žejo?
Jestli Tě zajímá moje dodatečné vyjádření k tomuhle - mě samotného to naprosto fascinuje.
Moje
otevřená a přiznaná a nijak neomlouvaná arogance dohání lidi k šílenství a můžou se z toho ****...
...a pak mnohdy právě ti co mi za tu otevřenou a upřímnou aroganci nadávají navíc ve své teatrálně demonstrované pokoře jdou a předvedou/prohlásí něco, v čem je implicitně a zdánlivě "skrytě", avšak přímo v kořenech věci, obsažena arogance tak gigantická, že mě samotnémiu spadne huba.
Pokaždé když na to koukám si říkám jen "what the fuck? A zrovna ty žes mi něco řikal/a..."
Často přemýšlím, kdo z těch lidí si vůbec neuvědomuje, že to dělá, a kdo je jen tak příšernej pokrytec.