noir píše:
Faire: Zapomínáš na Lilith :) Ne, mít poměr s nevdanou ženou je jen lehký hřích dodnes. S vdanou ženou je to něco úplně jiného.
Tak u nás (protestanti) jsem o podobném dělení nikdy neslyšel :) Důležitější než manželský stav toho, s kým bych se nevěry dopustil, by bylo to, jestli jsem ženatý já (konec konců poměrně logicky - mám o něco vyšší závazky k vlastní ženě, než k partnerovi ženy, se kterou jsem byl nevěrný).
Lilith je v nějaké rozšířené edici, kterou jsem nečetl :)
Bouchi píše:
Z meho pohledu je zkratka zachrana zivota ditete (narozeneho - na pripadny flame na tema potraty momentalen chut nemam) nadrazena jak rozhodnuti rodicu (pokud jejich konani vede k tomu, ze diteti hrozi smrt, povazuji za spravne jim v tom konani zabranit; dite neni majetkem svych rodicu a dokud neni fyzicky a psychicky zpusobile ubranit se pripadnym zhoubnym rodicvskym skutkum - i treba tim ze utece a dokaze prezit dostatecne dlouho nez najde nekoho, kdo by se o ne postaral - je IMHO v poradku mu pomoct), tak rozhodnuti statnich autorit.
Jj, diskuzi o potratech je třeba potratit již v počátku, pak už je to prostě... maso :)
Jak už jsem řekl, pro mě je dělící čára v tom, že bych nechtěl, aby o mých dětech bylo takto rozhodováno Jehovistickýmy soudy. To je asi tak všechno, co k tomu lze říct.
Sirien: jenže ty ve skutečnosti nevíš, jestli mají pravdu, nebo ne. Pokud ji mají, tak to, co bys udělal, by bylo zvěrstvo nejvyšší kategorie - ještě zvýšené o to, že bys narušil autoritu rodičů (ale uznávám, že jde jen o třešničku na dortě). Tvůj postoj je umožněný jen tím, že celou jejich víru odmítneš jako blbost. Já ale nikde nevidím dostatečné záruky pro to, abys mohl tvrdit, že křesťanství ohledně Boha a posmrtného života pravdu nemá (teď nemyslím konkrétní výklad téhle pasáže. Tvoje odmítnutí náboženství má zatím IMHO spíše apriorní, než racionální znaky ;). A znovu upozorňuji na tom, že tím říkáš, že jehovistické úřady by měly mít stejnou pravomoc u ateistických dětí.