Sirien:
Dík za technickou radu.
Stran té mystické odbočky; je to zase úplně jiný pohled na věc, "třetí strany", kterou tu, jak známo, reprezentuji já (a netuším, zda se k ní hlásí někdo další; mám dojem, že v jisté fázi Ebon).
Diskuse o tom je příšerně těžká, protože zkušenost se opravdu těžko sděluje, jak jsi ostatně napsal. Vědecké dokazování vlastní zkušenosti je tak strašně marná věc, že to většina lidí zabalí rovnou.
To je ostatně důvod, proč se tato debata, týkající se zejména otázky, zda Bůh ano/ne a co my s tím, dost důsledně vyhýbá tomu setkávání s Bohem, čili mysticismu, modlitbě, milosti, případně mluvení jazyky a jak se tomu všemu z bezradnosti říká. A je to ve skutečnosti naprosto nejdůležitější bod, který vyživuje každé náboženství jaksi zevnitř a bez něhož by to dávno chcíplo pro nezájem.
Týpci jako Bajo, co se chtějí vlámat do poznání Boha jaksi racionálně, jsou odjakživa v drtivé menšině a řekl bych, že jsou převážně neúspěšní.
Píše:
Myslí si to deset z deseti mystických gnostiků kterým se za to směje deset z deseti normálních mystiků a umírněných gnostiků.
Obrat je samozřejmě sarkasmus z reklamy (bazinga!), protože kvantifikaci postoje si fakt netroufám, ale ve světech magie je to obecně opravdu masová záležitost, a to úplně napříč všemi naprosto nesouvisejícími disciplínami. Myslím, že by ti tuto myšlenku podepsal v dojemné shodě Aleister Crowley, Nicolas Flamel, mistr Eckhahrd, Karel Weinfurter, dalajláma a možná i ten Halík, ač spolu jinak nemají prakticky nic společného.
Píše:
Studium ideí s myšlenkovým experimentem a úvahami může duchovnímu rozvoji napomoci mnohem víc než omezená osobní zkušenost, protože Ti umožní prozkoumat prostor a možnosti do kterých by ses vlastní zkušeností nikdy nedostal.
V racionálním světě vědy nepochybně ano. Nicméně, v magii a v duchovním světě se ti může snadno stát, že stojíš jaksi na místě, neposouváš se dopředu, přehráváš staré gramodesky, jako já v této debatě, ve které jsem se neposunul ani o milimetr od jejího začátku. A pokud jsem se někde v tom mezičase posunul, pak to bylo úplně jinde a v jiných debatách a záznam o tom je nesmírně obtížně sdělitelný, abyste z toho taky něco měli.
Dá se to přirovnat - omezeně - v racionálním světě k jakémusi průlomu, nápadu, změně paradigmatu, obvykle v důsledku zážitku, kdy to najednou uvidíš všechno jinak a v jiném světle a nově; a to, co ti působilo neřešitelný problém, najednou začne dávat smysl.
Ve skutečnosti má Colombo (někde hlouběji, asi to nenajdu) pravdu v tom, že lidský mozek je hodně podivná věc; standardní racionální hloubání zdaleka není jediná cesta, kterou se lze vydat a která funguje. Popisy a techniky magie nebo i to, co lze malinko zahlédnout u Faireho či Hadriána je daleko jasnější, než naše kilometrové smyčky s Bajem o kritické reflexi Nového zákona, kde se mi vlastně nepodařilo sdělit podstatu mojí námitky.
Je jí právě tohle; pokud zkoušíš řešit Boha jako intelektuální rovnici, bez duchovní zkušenosti (to jsou ty zázraky), zůstaneš na povrchu věci.
Litera zabíjí, duch oživuje, jak k tomu pravil trefně můj neoblíbený klasik.
Píše:
pokud ji člověk neumí reflektovat sám v sobě s odstupem, tak to má tendenci končit dost podivínsky a odtrženě od reality světa i sebe sama, iluzemi a bludy.
Nebezpečí duchovních cest potvrdí spíš devět z deseti psychiatrů a exorcistů, než gnostiků; ale to je asi jedno.
Šlo mi o to, že hůl má dva konce; nic proti racionální reflexi, ale napřed musíš mít co reflektovat. Z čisté vody polívka nevznikne.