Aragorn je patřičně představen již v Hůrce. Do příběhu vstoupí jako temná postava obestřená nejistotou - je to mocně vyhlížející (vysoký i na člověka, ozbrojený v době, kdy v příběhu zbraně ještě nejsou běžné) člověk který ví více, než by vědět měl (nejprve o Prstenu, později o Jezdcích). Má důvěru Gandalfa, ale nedůvěru lidí okolo. Nabízí pomoc, ta ale vzbuzuje pochybnosti. Už od počátku zde Tolkien (opět v principu expozice) postupně představuje budoucího hrdinu příběhu jako velkou osobnost, zatím však nejistou, neznámou.
Jeho střet s nazgüly je pak dvojitý - na jednu stranu zde je Přízračný kapitán odražen (onou temnou, nejistou postavou), na stranu druhou je zde Aragorn sám opět prezentován jako ještě mocnější, než by čtenář dříve usoudil.
U Roklinky jsou pak Jezdci odraženi vlastně až PO samotném gradačním vrcholu - jedná se o uzavření první části, kde si již čtenář oddechne částečným úspěchem hrdinů. Představení moci Elronda pak zpětně doplňuje, jak moc jsou Jezdci mocní a je tak vlastně součástí jejich expozice pro pozdější setkání, dokresluje jejich temnotu dlouho před tím, než se s nimi v polovině Dvou věží setkáváme znovu (a kde je jejich moc, blíže Mordoru, neoslabena nutností vlastního alespoň částečného utajení, mnohem děsivější)
Voldemort se zjeví na konci čtvrté knihy. A Voldemorta bych sem VŮBEC netahal, protože to není nic jiného než krystalizace přiruček "Jak psát dětem pro úplné deb... začátečníky". Ze srovnávání JKR a JRRT se mi chce vždycky blejt, je to naprosto neadekvátní glorifikace JKR, kterou si totálně neaslouží
O Kosmovi se asi budeš muset pobavit přímo s Argem, to je přesně ta část obecného vzdělání, ve které jsem spokojeným ignorantem a s klidem jím i zůstanu.