Jop, Pharaoh je pro mne vrchol série, Zeus jako druhý, díky možnosti útoku.
Vřele doporučuju Děti nilu, což je velmi kvalitní budovatelská strategie, která sice není o tom plánování jako byl Zeus a Pharaon (paradoxně, Zeus mě skrze nutnost používání Roadblocků a princip maximalizace populace v obytné čtvrti naučil hrát Pharaona), případne Caesar (ačkoliv tam právě nepřítomnost roadblocků to dělala lehce chaotické), ale je to taky sranda (dá se tam taky útočit a mnohem víc se hraje na globální mapě, hodně povedená ekonomika, vyřešená mnohem realističtěji.
TW: Jop, o tom mluvím. Vrcholem série byl první Shogun a druhý Medieval (tedy druhý díl TW serie, ne Medieval II), hlavně s datadiskem. Tam byla dostatečná komplexičnost, nemusel tam člověk nahánět nepřátele jako v Rome, bylo to takové pěkné a vyřešené, právě ve stylu deskovky, což je super. Ale ty nové, bleh...:/ hlavně ta AI.
Morrowind byla bomba, pro mne vrchol serie, ale o tom se už mluvilo jinde. Oblivion se mnohem víc soustředil na technologie, grafiku atp. než na naplnění světa, příběh a hratelnost. Mám prostě rád, když příběh plyne pozvolna a mám čas si všechno vychutnávat, ne když se furt někde oběvují věže nepřátel a všichni se strašně rychle šplhají výš a výš na nesmyslnou úroveň. Vzhledem k tomu, že jsem to hrál "svačinově", jel jsem na spešl build, který měl sice vysokou úroveň, ale ne vysoké bojové skilly (spíš zloděj a vrah + kouzla na iluzi), měl jsem s hrou obrovské problémy. Tak jsem se na to vykašlal a všechny věže jsem proběhl s neviditelností (stačí na 10 sekund a blikat)
Doufám, že Skyrim si vezme to nejlepší z Morrowindu a Oblivionu.