Píše se konec 17. století a Portugalsko je na vrcholku slávy. Koloniální a obchodní velmoc, nad jehož říší slunce nezapadá, vlastní území v každém kontinentě a má monopol v několika komodit. Leckdo si povídá že sedí na hoře zlata, a ve skutečnosti ani moc nepřehání.
Bohužel právě toto zlato se stalo zkázou říše. Portugalsko, který měl luxus bezpečnosti garantovanou svým tradičním spojencem Španělskem, se snažilo vyhýbat jakýmkoliv konfliktům, a postupem času zlenivělo. Lid nikdy žádnou skutečnou válku nezažil, největším dobrodružstvím vojáků byla šikana asijských divochů v honbě za koření. V těch řídkých případech, kdy se Portugalsko do nějaké evropské války vtáhnout nechalo (většinou vinou spojenců), ti kteří v ní bojovali byli Britové, jejiž území spadalo od několika století pod portugalskou korunou - důsledek šťastného sňatku. To oni prolévali krev, zatímco na domácí půdě všechny vrstvy společnosti vedly bohémský život, nikdy nedotčeny žádnou z válek.
Byla to právě jedna z takových válek, která se stala zvratným bodem. Španělsko, ve snaze zajistit si vůdcovské postavení v janovském centru obchodu, se na počátku 18. století vydalo na dobytí Korsiky, a Portugalsko poslušně následovalo. Na druhé straně konfliktu se však překvapivě vložila Osmaská Říše, která ovládla dvě třetiny arabského světa a pomalu ale jistě klepala na dveře Římu. Válka se táhla po několik let, snad desetiletí (těžko říct, když jí necitíte), a poprvé v historii se ukazovala jedna věc: ne jen že naši spojenci nezvládali válku vyhrát, ale dokonce se zdálo že jí prohrajou! Tváři v tvář této skutečnosti, a vzhledem k tomu, že jakákoliv válka je špatná pro obchod, rozhodl se Portugalský král uzavřít separátní mír s nepřítelem. Bez Britských jednotek však bylo Španělsko odsouzeno ke zkáze, a vskutku nedlouho poté kapitulovalo. Co však Portugalský král nepředpověděl bylo, že tímto krokem si připravil o aliance, která trvala víc jak 4 století, a zajistil si nepřátelství svých sousedů.
Portugalsko se ocitlo v situaci, kterou nikdy nezažilo. Poprvé v historii jeho nejbližší soused už nebyl skálopevným spojencem, ale potenciálním nepřítelem! Ani během doby protestantské hereze se necítili tak bezbranní! Bylo potřeba hledat nápravu co nejrychleji, a proto začali hledat nové spojence, někoho, kdo by jim kryl záda. Tato figura byla nalezena v podobě nedávno obnovené a centralizované Svaté Římské Říše. Velký a silný středo-evropský stát určitě zajistí naši bezpečnost. A tohle byla druhá velká chyba.
Co si portugalský král neuvědomil bylo, že ta nová velká středo-evropská země si už pouze svou existencí vytvořila spoustu nepřátel; nepřátel, kteří si brousili zuby na její území. Postupně začalo vyhlašování válek, a Portugalsko, ve snaze si zachovat toto nové spojenectví, vždy přispěchalo na pomoc. Jedna válka, druhá, najednou světě div se, vedli čtyři 4 (!) války najednou! Tohle opět vedlo k novému prvenství: bylo načase začít sbírat vojáky, co byly roztroušení po světě a přivést je do Evropy bojovat. A náhle se ukázalo, že naše nejhorší noční můry nás zdaleka nepřipravily na to co mělo přijít. Do jednoho z konfliktů se na straně nepřitele vložilo Španělsko, a to využilo sousedství k vypochodování s obrovskou armádou. Malé portugalské vojsko, které mělo bránit mateřskou zem, bylo okamžitě anihilované a nepřátelé pak mohli nerušeně dobývat území. Obyvatelé, kteří žili dekadentním životem, byli probouzeni v noci a přivlečeni na ulici sledovat pochodující armády, zatímco jiní vojáci rabovali domy. Ze dne na den se jejich životy radikálně změnily.
Tato událost otřásla celým impériem. Představa mateřské země jako ráje na zemi, jako nedobytného elysia, který nabízí život v přepychu komukoliv se tam dostane, už neplatila. Začaly masové povstání v koloniích, a armády, které byly na cestě zachránit hlavní město, se musely otočit zpět potlačit vzpoury, které hrozily rozštěpením země. A když Britové viděli tuto zkázu před nimi, rozhodli se zradit a svá vojska nechali na ostrovech. Portugalsko marně čekalo na spojence, jenž je nikdy nepřišli zachránit. V takové beznadějné situaci jim nezbývalo už nic jiného než kapitulovat a nechat si diktovat podmínky. A ačkoli se podařilo zachovat územní celistvost země, byli nuceni zrušit všechny aliance a zaplatit tvrdé reparace.
Tato porážka byla potupná. Idea nepřemožitelnosti, která po staletí se usadila v myslich lidu, byla totálně rozdrcená. Byla zranená pýcha obyvatel, poškozená obchodní síla, a zničené loďstvo. Král upadl do těžkých depresí a pár měsíců na to umřel. Velká Británie využila tohoto momentu chaosu a vyhlásila samostatnost, rozhodnutá stát se tvůrcem svého vlastního protestantského osudu, a nebýt komandovaná katolickým tyranem. Aby toho nebylo málo se jednoho všedního dne otevřela obyvatelům Lisabonu zem pod nohama. Lidi, co se modlili v katedrálach za mrtvého krále, byli rozdrcení padajícími kameny. Ti co měli to štěstí, že dostali venku, najednou viděli jak se zvedá vítr, a ohně, které vznikly zemětřesením, začaly hořet mnohonásobně větší silou. Plameny se zvedaly k nebesům, zavíraly únikové cesty a polykaly lidi po stovkách. Konečnou ránu připravila obrosvká vlna, která se přivalila z oceánu a srovnala se zemí půlku města. Lisabon bylo zničené, Božím soudem jenž na něj poslalo všchny čtyři živly.
Píše se rok 1731. Portugalsko je osamocené, zničené a ponížené. Jaká budoucnost může takovou zem očekávat?
--------------------------------------------------------------------------------
Zbývá mi přibližně 80 let herního času, moc se těším na to jak se to bude vyvíjet dál. EU4 je nádherná hra :D Jinak za dva týdny výjde nový expansion na CK2 tak začnu připravovat Let's Play. Očekávejte víc informací do týdne.