LokiB píše:
jen pro upřesnění - z čeho pramení to stanovení, že pokusy o zastřelení/ukouzlení strážce za mostem jsou pro něj autoloss a pro skupinku pohoda? vyplývá to nějak z pravidel, nebo je to jen vlastní pocitová interpretace situace?
Interpretace in-game reality - 15 metrů od sebe má pět střelců / kouzelníků, nemá se kam skrýt, nemá střelnou zbraň a nemá je jak napadnout. Nejde o to, že by musel být automaticky zabit, ale o to, že ze situace, kdy je v prakticky nulovém ohrožení (skupina poutníků za zbytky provazového mostu, po kterém můžou postupovat jen tak, že vždycky bude čelit jen jednomu, a on na ně může bez rizika útočit z pevné půdy, zatímco kdykoliv může všechny shodit přeseknutím jednoho lana) se rázem dostane do situace, kdy je v ohrožení vysokém (má proti sobě pět střelců, nemá se kam schovat a nemůže je napadnout). Přitom to nevyžaduje žádnou jinou akci než vytažení luku. Pokud by na druhé straně bylo pět kouzelníků, tak může být ve smrtelném ohrožení už jen tím, že jeden z těch pěti řekne slovo domluvené pro útok a strážce o tom ani nebude vědět. (Teď pomíjím, že základní kouzelníci nemůžou přímo zabíjet).
Prostě mi souhrnné číslo Ohrožení stanovené ze situace bez ohledu na záměry přijde jako nepochopitelné, a vůbec nevím, jak bych ho měl nastavovat. A hlavně jsem chtěl vidět, jak moc se to číslo dá změnit.
Marky, pořád to nechápu, a pořád si myslím, že systém střetů v DrD II je nastavený jen na fyzický boj. Když mám situaci, že jsem dva metry před koncem mostu, dovedu si představit, že budu silně ohrožen člověkem, který do mě začne šťouchat kopím, aby mě shodil dolů. Abych tak řekl - hrozí mi smrtelné nebezpečí. Na druhou stranu pokud na mě ten samý člověk bude mluvit, tak i kdyby mi říkal, že mě okamžitě shodí dolů, vůbec mi to nepřijde jako stejně závažné ohrožení ve srovnání s tím, kdy už mě zkouší bodnout, abych spadnul dolů. Dokonce můžu být podělaný strachy až za ušima, ale vůbec mu nemusím věnovat pozornost, nemusím ho vnímat, nemusím mu rozumět.
A když to ještě zesílím, tak když ten týpek bude stát s napřaženou sekerou u lana, stačí mu jeden pohyb, jeden sek, aby mě dostal dolů. Ale dokud bude jen mluvit a nesekne, tak mě dolů nedostane. Prostě fyzické ohrožení a ohrožení slovy jsou v mém pohledu na realitu i herní svět naprosto rozdílné, i když se můžou navzájem ovlivňovat.
Viz to co píše Sirien. Při fyzickém kontaktu se nemůžu vyhnout ohrožení tomu, že bych nerozuměl tomu, co mi protivník říká. Fyzický útok nemůžu ignorovat. "Útok" na duši nebo vliv můžu ignorovat a klidně to in-game zdůvodnit.
Sarsaparillos píše:
Já třeba stanovuji Ohrožení až ve chvíli, kdy se něco děje (nikdo ho nesleduje furt) a reflektuji u toho, co přesně se děje.
Ano, to dělám taky, protože mi to přijde logické a smysluplné. Jen tedy nevím, jak moc můžeš změnit ohrožení během konfliktu, když v DrD II je (či bylo) omezení výše změny ohrožení během jedné (nikoliv automatické) akce.
Napadají mě ještě mnohem drsnější situace - třeba pět lidí, kteří stojí v hloučku v místnosti - žádný stres, žádné ohrožení. Jeden z těch pěti lidí vytáhne a odjistí obranný granát - smrtelné ohrožení pro všechny prakticky bez možnosti uniknout. Veškerá změna se udála jen vytažením pojistky.
Pro účely fantasy světa bych asi použil skupinu lidí stojících v seníku versus skupina lidí stojících v seníku, když jeden právě zapálil pochodeň.
Zatím se mi z Markyho nedaří dostat ani náznak toho, jak se řeší takto velké změny in-game ohrožení, tedy z prakticky nulového rizika na smrtící riziko prakticky bez možnosti vyhnutí.