Minirecenze po zahrání (nejen) pro Dalcora. Ano, někteří z autorů jsou moji "kamarádi" přesto mým cílem nebyla žádná oslavná tiráda, ostatně posuď sám.
Teď o víkendu jsem hrál one-shot v roli PH. Pro DrD2 to byla zatěžkávací zkouška, protože nikdo z hráčů to předtím nehrál (pouze znali z doslechu některé mechaniky) a my jsme na to šli rovnou s postavami na 12. úrovni! Pochopitelně se všemi manévry - žádná "rychlá zjednodušená hra".
Na úvod musím říct, že hra touto zkouškou prošla. Nedošlo k žádným velkým zaseknutím, nedorozumněním či odmítnutím ze strany hráčů. Nutno to přičíst i faktu, že hráči jsou v mém věku (25) a mají mozky cvičené na deskovkách. Systém tedy schroustali v pohodě. Vysvětlování a tvorba 5 postav zabralo cca 2 hodiny (koncepty postav bez znalosti pravidel měli vytvořené už předtím).
Při vytváření postav jsem si všiml toho, že občas hráči nevěděli, které ZS postavám přidělit - a to v tom smyslu, že se jim zdály ne moc dobře použitelné. Největší problém měl šaman. Nejdříve každý pochopitelně sáhl po ZS, která dává nadání či zběhlost v nějaké bojové situaci, oblíbené byly i ZS s příběhovými pravomocemi, a potom už to občas bylo jen tak do počtu. Na druhou stranu, byl to one-shot, takže s nějakým širokým využíváním všech ZS by se stejně nedalo počítat, bez ohledu na použitý systém.
Hráči se taky ptali, k čemu jim je celé povolání, když z něj potřebují jen jednu dovednost. Ale to už se tu řešilo a naštěstí to není nic, co by zabíjelo hru.
Co se týče taktizování v rámci mechanik, tak suverénně vede manévr "přesně". Zdatně mu sekunduje manévr "mocně". Párkrát se využil manévr "rozsáhle" a "obrana". "Rychle" a "lstivě" se nepoužilo vůbec. To první, protože jsem ho při vysvětlování pravidel příliš nezdůraznil, to druhé, protože k situaci, kdy se protivník nevyčerpává, nedochází tak často a hráči už mají většinou své manévry zdarma vyčerpané.
Práce s protivníky pro mě jako pro PH byla snadná - to považuji za velké plus. Žádné pětiminutové výpočty zbývajících životů. Zvláštní schopnosti jsou tak jednoduché na použití, že se skutečně používají. Bazilišek nejdříve jednu z postav ochromil pohledem, všem ostatním aspoň způsobil motání hlavy (stouplo jim ohrožení) a pak ještě těžil ze své neprůrazné kůže. No, stejně ho nakonec dostali... což mě přivádí k dalšímu postřehu:
Se všemi protivníky, které jsem tam dal, si dobrodruzi poradili velmi snadno. Možných důvodů je několik.
- dal jsem tam příliš slabé protivníky (ale co jsem tam měl dát místo baziliška? Draka?
- dal jsem jich tam málo, takže si vždycky postavy stačily doplnit zdroje. To je možné, protože moje hry jsou spíš vyjednávací detektivky než rubačky.
- bestiář v knize je nastaven na cca 3.-8. úroveň. Banda postav na 12. úrovni už si hravě poradí se vším, co nabízí. To by znamenalo, že bestiář je nedostatečný, tedy mínus.
Někteří hráči měli občas problém s tím, že musí vše popisovat. A jednou jsem se dostal do úzkých i já, když jsem musel popsat záměr protivníka a fakt jsem nedokázal nic vymyslet. Avšak po prvních nesmělých pokusech (oni hráli vždycky jen DrD/+) se docela rozjeli a šlo to. Nakonec jsme se shodli, že i když tenhle systém občas vede ke zvláštním popisovým konstrukcím, je to neskonale zábavnější než "útočím za 15, škrtni si 6 životů".
Celkové shrnutí: Hra funguje dobře, po DrDo a DrD+ je to velké osvěžení. Je skutečně osvobozující odhodit všechno to účetnictví, nudné a rozvláčné souboje a frustraci z toho, že nikdy nedokážu sledovat všechna pravidla. Na druhou stranu DrD2 klade velké nároky na jiné oblasti, a proto jistě nebude vyhovovat všem hráčům. Má také svoje systémové nedokonalosti, které už tak nějak ke class and level patří - perfektně vybalancovanou hru nečekejte.