alef0 píše:
To sa niekde reálne stalo?
bohužel. Říkám to nerad a bude to znít stereotypně, ale již jsem se na OG několikrát setkal (několikrát = tak 4-5x za dobu co je dělám, rozhodně nejde o nějaký fatálně velký podíl hráčů) s lidmi, kteří nedávno, cca tak rok až dva zpátky, začali hrát DrD, předtím nehráli nic, a kteří vysloveně odmítali odlišné herní techniky a přístupy a když už se začali snažit na ně adaptovat (obvykle pod vlivem ostatních hráčů, kteří se chytli lépe), tak se v nich topili a neustále hledali nějaké záchytné body které znaly ze své DrD hry.
Přitom rozhodně nešlo o nějak tupé hráče (takoví pro mě tvoří vlastní kategorii ještě mimo dračákysty a vůbec je nepočítám) nebo mnohaleté hráče DrD (to je také dost jiná kategorie), byli to běžní hráči, dvakrát i hráči velmi kreativní se značnou fantazií.
Konkrétní problémy nastaly třeba v okamžiku, kdy jsem přestal jako ST deklarovat scény, tihle hráči se na mě neustále obraceli jako na PJ s otázkami, představa vlastního popisu prostředí třeba i ve scéně, kterou sami iniciovali (jdu do baru...), pro ně byla nepojmutelná (okamžitě po mě chtěli vědět, jak vypadá bar do kterého přišli a bylo přitom úplně vidět že když bych jim ho popsal "nevhodně" tak "půjdou do jiného").
Přitom to bylo v té samé hře, ve které se mi jeden jiný člověk co hrál převážně DrD (ale pravda že přičichl i k jiným systémům, nicméně také tradičním, žádná indie) nádherně chytil a ačkoliv říkal, že takhle nikdy nehrál, sám nádherně převzal můj popis uprostřed atmosfericky zahušťující akce a sám si velmi atmosfericky popsal scénu, ve které jeho postava utíkala komplexem starých budov před jedním mým upířím NPCčkem, sám si tam vkládal překážky a problémy, popisoval co tam jeho postavu děsí, různé prvky prostředí... skutečně úžasné. Ale ten první hráč tohodle prostě absolutně nebyl schopný ani v nejmenší míře, přitom ostychem fakt netrpěl, svojí postavu hrál dost asertivně, byl aktivní, ovlivňoval postavy ostatních, vyvolával konflikty ve skupině i mimo ni, ale nedej bože když jsem po něm chtěl, aby překročil onu pomyslnou čáru, za kterou leží věci které byly v jeho hlavě doménou vyhrazenou pouze pro PJ, tam jakoby byla ohnivá stěna o kterou by se byl spálil.
Těhle pár setkání byly extrémní případy, na které jsem narazil skutečně jen výjimečně, ale v řádově menší míře se s tímhle aspektem můžeš setkat relativně často, "čerství" nebo "střednědobí" hráči DrD, kteří mají na začátku problém a trvá jim třeba i přes polovinu hry, než se chytnou a přizpůsobí a i pak jim to občas dělá problémy, asi jako kdyby najednou chromý člověk zjistil že může chodit i bez berlí a opatrně si to zkoušel.