Sparcle: Wargamisti bejvaj relativně v klidu, na jednu stranu rádi optimalizujou v rámci systému, na stranu druhou se dokážou bez problémů vložit do role nebo do příběhu (stereotypně, jsou výjimky, samozřejmě). Mezi RPG a Magicem jsem za dobu svého aktivního působení žádnou korelaci nezaznamenal (kromě "někteří RPGčkaři hrají Magic" což asi není zrovna relevantní) a mezi RPG a deskovkama také ne.
skew: Typický rys dračákystů převzatý z DrD. Ono když nad tím takhle přemýšlím, tak to je kupodivu docela těžké zformulovat... mít nějakého dračákystu poruce hned bych Ti ukázal co mám namysli.
Většina dračákystů má tendenci vnímat hru jako quest-hunt, v němž je opozice optimalizovaná. Obvykle mají silné problémy vybočit ze silně archetypálního konceptu tvorby charakteru - i když je přeneseš do WoD, i když byli předtím na přednášce a ještě před hrou zdůrazníš možnosti toho co mohou postavy být, stejně se uchýlí k nějakému stereotypnímu archetypu, přičemž bývají relativně zmatení když u hry sedí ne-dračákystický hráč, který svou postavu pojme nearchetypálně (když jsem s OG začínal, měl jsem za to, že tohle bude převážný rys úplných začátečníků, ale ti ho kupodivu z mého pozorování vykazují v ještě menší míře, než zkušenější ne-dračákystičtí hráči, natož dračákysti). Dračákysté mají obvykle velmi silný problém pro skupinovou dynamiku, vztahy případně rozpory ve skupině jsou pro ně obvykle stagnující záležitost - přisuzuji to přímo DrD, protože jsem měl dvakrát možnost hrát se skupinou pseudo-dračákystů, lidí kteří vykazovali dračákystické rysy, ale místo DrD byli odkojeni Shadowrunem, a ani jedna ta skupina tenhle problém absolutně neměla. Když jsem u Shadowrunu - typický rys dračákystů je naprosto nerealistická představa fyzického konfliktu, většina z nich je velmi překvapena, když jsou v jiném systému po jednom zásahu na šrot (kdysi jsme žertovali o dvoufázové léčbě dračákysmu - první fáze je Shadowrun, kde se dračákysté naučí že "kryt" a "ústup" nejsou sprostá slova, druhou fází je pak 4WoD s polovičním dice poolem na Darangement roll, kde se naučí, že useknout někomu hlavu fakt není z pohledu postavy moc sranda).
Když to po sobě čtu tak už dopředu vidím ten rozpor v tom co jsem napsal a co jsem myslel. Specifické na DrD není ani tak každý ten jeden rys sám o sobě, jako spíš jejich konkrétní kombinace, se kterými se setkáváš neustále do kola od lidí, co jinak hrají dost odlišné hry (co do settingu nebo témat např.) a mezi sebou se ani neznají a jsou si dost odlišní, ale mají společné právě tyhle konkrétní kombinace rysů a Dračí doupě. Některé ty rysy jak jsem je napsal nemusí být vázány k DrD ale mohou se pojit spíš k tomu "meinstreamově-systémovému" původu, nicméně opět je u lidí co si prošli dračákem poměrně znatelný rozdíl.
Takhle z patra mi to nějak nejde vystihnout a je to už půl roku co sem ved OG naposled, tak si žádnou hru úplně živě nepamatuju. Na nějakém in-game příkladu by se to asi vykreslovalo snáz... zkusím si to ještě poskládat v hlavě do nějaké pochopitelnější podoby a vrátit se k tomu (hned co dopíšu tu retardovanou práci na obnovu hospodářství SRN po Druhé světové válce; máte tušení, jak debilně se sháněj ekonomická data zemí eurozóny z doby před zavedením Eura? Od Německa po Slovensko se všichni tvářej, jako by před Eurem nic neexistovalo...)
EDIT: když už jsem se zmínil o té práci na SRN - fakt jsem se tlemil při pročítání Německých ztrát za druhé světové války... jako až se zas v nějaké fantasy dočtu, jak válka vedená kusama přiostřenejch kovovejch tyčí vybila 80% populace, tak asi lehnu smíchy. Skutečně, ani jsem netušil že i já se svým odstupem vůči školní výuce jsem tak moc podlehl pře-démonizaci II. světové války. (na druhou stranu, když jsem se díval na statistiky znásilnění spojeneckými vojsky v Německu mezi lety 45-47, tak mi docela zatrnulo...)