Vojtěch píše:
To je sice hezké, že používáš definici z pravidel
Těžko, myslím že jsem je nikdy ani pořádně nečetl. Několikrát sem ale DnD 4e hrál a prostě popisuju jak to fungovalo. Minimálně jak to fungovalo Alnagovi, Almimu a dalším, s nimiž jsem měl tu čest si DnD 4e zahrát
To co jsi popsal dál je Skill Chalange, jen improvizovaná bez daného rámce. Opět se dostáváme k tomu že dost dobrý DM se zkušenými hráči SCh nepotřebuje - jenže stejně tak nepotřebuje takřka 90% pravidel, kdy na to dojde. Ten definovaný rámec JE důležitý a JE to posun ve vývoji.
Vojtěch píše:
Zároveň to, že postavy vědí, kolik neúspěchů zbývá
Hráči vědí, nikoliv postavy.
A podle mě je to správně. Jde o větší transparentnost celé hry, která je pro nová RPG typická.
Jistě, je to svým způsobem myšlenkový spor který se táhne napříč historií, zda hrát hru uzavřeně nebo otevřeně, nicméně moderní design se kloní k otevřené hře a já osobně velmi silně také, mimo jiné protože to odpovídá sociální dynamice hry, která je v pořadí nad gamistickou dynamikou (někde sem tu o tom napsal celej článek (EDIT: jo,
tady))
Stejně tak metagame je ve skutečnosti poměrně přínosná věc, když se používá rozumně. Odmítání metagame jakožto něčeho bytostně špatného je minimálně patnáct let, tzn. zhruba polovinu doby co RPG existují, přežitý náhled na věc. (samozřejmě, k nám se to dostává se zpožděním, jako obvykle...)
Myslím že by sis měl někdy DnD zahrát s lidmi kteří ho ovládají, abys viděl plný potenciál SCh, pak ho velmi snadno doceníš.