Když mluvíme o přínosu - napsal jsem svou představu trpaslíků skrz jejich sekery (nápad by Alnag, charakterizace postavy skrz předmět), náměr jsem sebral z Valašska a Valašek, což byly sekery ... no, ostatně si to přečtěte.
Rubačka
I když je trpaslík úplně nahý, pokud má v ruce rubačku, je stále slušně oblečen.
(Jména jsem plácal z hlav, takže vůbec nejsou ani trpasličí, ani slovanská)
V představách lidí patří ke každému trpaslíkovi jeho sekera - rubačka. Původ tohoto označení není příliš jasný. Jedni se domnívají, že jde o zkomolený výraz "Rub badg tga", znamenající "pracovní nástroj do ruky", jiní odvozují jméno od účelu prvních seker, totiž "rubání" rud.
Typická rubačka je jednoruční sekera s relativně úzkou čepelí a topůrkem tak dlouhým, aby při uchopení za čepel se o ni trpaslík mohl opřít jako o hůl, ale existuje nespočené množství variant.
Nejblíže této variantě má rubačka trpaslíků z horských údolí, kteří ji používají jako oporu při svých cestách, přičemž mají stále po ruce zbraň na obranu před dravou zvěří i nebezpečnými lupiči. Čepel této sekery je poměrně úzká, aby se dobře držela v dlani.
Jeskynní trpaslíci mívají sekery kratší a masivnější, místo tupé plosky ční další hrot použitelný k odlamování kamene (podle některých k vydloubávání drahokamů ze skály).
Trpaslíci obývající podzemní město Dol Trak používají ještě kratší variantu rubačky uzpůsobenou k vrhání, a proti běžným zvyklostem u sebe nosí minimálně dvě sekery, často však mají tři i více. Naproti tomu trpaslíci z klanu Harrak žijící v podmáčených lesích mají sekery s topůrkem téměř tak dlouhým, jako jsou sami.
Rozdílné tvary a velikosti seker jsou často příčinou svárů mezi různými trpasličími klany, ale i jednotlivci pocházející ze stejné skupiny, ačkoliv nezasvěcený člověk většinou nechápe přičinu. Ačkoliv jde často o narážky na délku, či mohutnost nástroje, bylo by chybou se domnívat, že jde o metaforu pro části těla majitele. Stejná narážky totiž používají jak trpaslíci, tak trpaslice, ačkoliv je příslušníci jiných ras jen velmi těžko odlišují.
Jinak je tomu u trpaslíků - či spíše trpaslic - z kraje Bjarrdolen. Na rozdíl od jiných klanů, kde je vůdcem muž, zde má hlavní slovo žena. Bjarrdolenky, jak se místním ženám říká, se mnohem častěji než jiní trpaslíci vydávají na zkušenou do světa, a na tuto cestu dostávají rodinnou rubačku. Na trpaslíky jsou tyto dívky také velmi otevřené a společenské, což vede k různým nedorozuměním, zejména pro jejich specifický způsob seznamování. Jejich zvykem je totiž šťouchnout topůrkem jejich sekery (zvané Rub badg) do člověka, se kterým se chtějí seznámit a říct "tohle je můj nástroj, jaký je ten tvůj?" Je-li osloveným trpaslík, často se cítí pohoršen fyzickým kontaktem s "nástrojem" jiného trpaslíka, a lidé si takový pozdrav vykládají jako narážku, což vede k humorným, ale i k nebezpečným situacím.
Lidé i elfové spřádají své vlastní mýty o kodexu, který rubačku obklopuje. Ačkoliv je předávání sekery téměř vždy spojeno s různými obřady, samotná pravidla o jejím použivání jsou velmi jednoduchá.
Nenecháš rubačku zreznout.
Budeš ji udržovat ostrou.
Nikdy jí nedáš do ruky jiného.
Také poslední pravidlo vede k nedorozumění mezi trpaslíky a lidmi, neboť když trpaslík řekne "Půjčím ti tvou rubačku", znamená to "Půjdu a pomůžu ti osobně." U národa proslulého nepochopením přirovnání a metafor je tato věta praktivcky jedinou výjimkou, kterou člověk nesmí vzít doslova, neboť vzít do ruky sekeru jiného trpaslíka - navíc bez jeho svolení - je těžká urážka. Tresty a obecně způsoby řešení se velmi liší. Tradicionalisticky založení trpaslíci, zejména ze západních klanů, považují smrt provinilce za jediné možné odčinění, zatímco u městských trpaslíků vás čeká nejspíše jen přerušení přátelství na několik let, nejspíše do doby, než dotyčnému trpaslíkovi zachráníte život, nebo při takovém pokusu zemřete.
Pokud je řeč o trpaslících žijící v lidských městech, ti pod tlakem společnosti během staletí ustoupili od svých zvyků a často nosí jen malou sekeru, byť velmi umně zpracovanou, která však podle "tradičních" trpaslíků nemůže plnit svůj původní účel, totiž "poskytnou oporu a prorazit nepříteli lebku." U většiny z nich si však můžete být jisti, že ve své domě mají na zdi pověšený původní rubačku, kterou jejich praděd dostal od svého praděda, a pokud nebudou moci dosáhnout dohody mírovnou cestou, ač třeba velmi bouřlivou, nebudou váhat tuto sekeru použít.