SANDMAN
Zkouknul sem prvních 5 dílů (půlku série) a... Well. Rovnou předešu, že to není katastrofa - za mě ale spíš zklamání a podprůměr.
Nejdřív pozitiva.
Herecké obsazení je z většiny super, jak type-castingem (v rámci záměru, ne vždy nutně výsledku - viz níže) tak hereckými výkony, herci se zjevně buď seznámili s předlohou nebo byli patřičně a dostatečně instruovaní, takže skutečně dodávají feeling adekvátní předloze. I role u kterých jsem měl z fotek nebo klipů pochybnost vyzněly... v rámci autorského záměru dobře (což, again, není totéž jako v konečném výsledku - ale to není chyba samotných herců, ti se fakt snaží a dodávají výsledky v rámci, místy možná i nad rámec možných očekávání) a někteří herci (zejména ve vedlejších rolích) dodali výkony naprosto excelentní.
Produkce, výprava, CGI atd. jsou... well... dostatečné. Což u materiálu jako je Sandman není nutně málo. Co tím myslím je, že mě nikde nerušila nějaká nedostatečnost - ale zároveň jsem ani nikde u ničeho nespad na hubu z toho, že by mě zpracování nějak ohromilo, překvapilo atp. Pravda, že podstata Sandmana tady sice dává vysoké nároky, ale zároveň i usnadňuje život - věci ve Snění z podstaty nemusí být (a ani by neměly být) realistické, takže tu projdou (a jsou možná i žádoucí) věci, které by jinde neprošly, ale není to tak, že by na to seriál hřešil - spíš toho místy využívá. Některé části (Brány Snění, Peklo) jsou cool, jiné (srdce Snění) jsou spíš slabší, ale jak píšu, nic mě neurazilo ani nevytrhlo ze sledování - ale nic mě ani extra nenadchlo.
Věrnost předloze je poměrně vysoká. Což... je dobře i špatně zároveň. Je to dobře, protože to dodává to, co to slibuje - žádné "kreativní zpracování" nebo "adaptaci pro X diváka" nebo jinej shit (zároveň to ale ani není křečovitě věrné jako třeba Zeměplošské filmy, které tím fakt zoufale trpí). Je to ale i špatně, protože... to ničím nepřekvapí, nic to nerozvnine, nic to neukáže navíc - v tomhle byly třeba Američtí bohové jejichž podoba na obrazovce byla ke knížce víc komplementární a doplňující se, než "zobrazující" lepší (o Stardustu nemluvě). Nicméně celkově tohle hodnotim na té lepší straně.
Tohle z toho dělá slušnej a přinejhoršim sledovatelnej seriál, kterej vás ničím nijak přímo neurazí. Pokud se vám bude třeba i hodně líbit, tak se nad tím rozhodně nebudu ušklíbat.
Nicméně... negativa.
Sandman. Ještě než se zakousnu do kontroverzního sloníka uprostřed místnosti, tak jeden detail, který mi ale fakt kazil dojem. Sandman má lidské oči. Chápu, že to nejspíš bylo budgetové rozhodnutí, protože měnit herci oči přes CGI v každém záběru by mohlo být hardcore (?), ale... Ale té postavě to hrozně, děsně škodí. S lidskýma očima Morpheus působí lidsky - obyčejně, fyzicky, dotknutelně. Jak v tělesném, tak v abstraktním významu. Přeneseně když se pak v jeden moment objeví v jiné podobě (jiný herec), tak tam naprosto chybí ta pojící jednoznačnost, která ukazuje, že jeho vnější podoby jsou rozmlžené, ale oči vždy činí zřejmým, že Morpheus je Morpheus. Zároveň jeho výrazy a emoce pak působí obyčejně, přízemně, lidsky. Je pro mě těžké dívat se na Morphea v seriálu s jeho očima - a vidět v něm toho Morphea z komiksu, a to navzdory tomu, jak překvapivě dobrý výkon jeho herec podává. Doteď jsem si neuvědomil, jak významné pro mě u Morphea ty oči byly - ale jsou. Anyway, move on.
Woke bullshit aneb Netflix woke syndrom "I Einstein byl černá lesba!". Který, a tím bych rád začal, je u Sandmana především a hlavně... naprosto zbytečnej a působí o to křečovitějc, o to samoúčelnějc.
Pro nečtenáře - Sandman byl liberální (good-woke...) ještě dávno předtim, než to bylo cool ('89-'93). Sandman od začátku obsahoval postavy z minorit (zejm. černochy, teda...), od začátku obsahoval nemálo LGBT+ postav, trans-postav, od začátku se v něm objevovala jejich témata a společenské problémy. A počet těhle postav byl... well, vyvážený. Černochů, gayů atd. tam bylo hodně, ale ne každý byl černoch, ne každý byl gay.
Takže všechny ty swapy co tam Netflix narval jsou dost pointless. Lucien je teď černá ženská, místo Johna Constantina máme Joahnu Constantine (která je navíc spíš k lesbictví skloněná bisexuálka...) atd. V rámci Sandmana mi nic z toho vlastně nevadí, ale všechno to je takové... nevim, "why?" použité jako citoslovce to asi vystihuje nejlíp.
Bohužel, není to jen "why?", ale má to i nějaká faktická negativa ve zobrazení těch postav a/nebo v jejich stylizaci (takové ty věci které se woke-crowd může snažit křečovitě přehlížet jak chce, ale ten rozdíl tam prostě je). Jmenovitě např.:
- Herečka Lucien se (bohužel) fakt snaží autenticky zachytit Luciena z komiksu. A (bohužel) se jí to daří. Bohužel, mužské manýry, gesta, postoje (způsob, jak stojí, jak skládá ruce, jak se klaní)... u ženy nefungují a působí divně. (Prošlo by to jako gender-unspecific postava, kdyby ta herečka neměla tak jednoznačně ženskej hlas a kdyby jí seriál později explicitně neoznačil a ženu). (Nic proti té herečce, její výkon je suprovej, na knihovnici Snění by se i typově hodila... ale proč jí probohy nenechali zahrát ženskou obdobu Luciena, místo toho aby jí rvali do 1:1 mužskýho Luciena...)
- Jahanna Constantine... vážně? Tak zaprvé, tohle je křeč na druhou - Johanna Constantine v DC existuje jako samostatná postava, která je předkem Johna Constantina a která přímo vystupuje v Sandmanovi, dokonce v dost nemalé roli (popravdě, ve větší roli, než samotný John Constantine, který se mihle jednou kapitolou v Preludiích a pak se už nikdy neobjeví, zatímco Johanně je věnovaný celý jeden příběh točící se okolo Orphea, Morfeova syna... a pak se pokud se nepletu krátce mihne ještě ve dvou nebo třech jiných příbězích). Tzn měnit Johna na Johannu... again, why? Why the fuck?
Zadruhé... Jenna Coleman (Doctor Who: Clara Oswin Oswald) se fakt snaží... a fakt jí to de... a byla by z ní určitě naprosto boží Johanna Constantine - ta komiksová. Bohužel, je z ní... jakože jo, slušná, ale přesto "off" Johanna - alter-John. Když žena dělá/říká stejné věci stejně jako muž, tak to prostě nevyzní stejně. Constantinovo "bullocks" té postavě v mužské a ženské verzi prostě dodá trochu jinej feeling. Tohle srovnání zejména bolí, když si Jenninu verzi Johanny srovnáte s Constntinem Matta Ryana (seriál Constantine). Samozřejmě, Jennina Johanna je pořád víc Sandmanovský/DC Constntine než Keanův filmový Constantine, ale... Ale.
V tomhle kontextu dál, udělat z Johanny navíc lesbu (bisexuálku)... je další zbytečnost. Gayů tam je už teď tolik že heteroseuálové jsou 4% menšina.
Btw. je zajímavé, že zatímco běloši v klidu umírají on-screan dost viscerálně (a víc, než v komiksu), tak prakticky až splatter-punkově fyzicky nechutný osud černé lesby je totálně toned-down - nejenže to není původně narkomanka (jako v komiksu, kde je ale bílá), ale všechen slatter-punk horor je pryč a její zobrazení je v podstatě jen jakoby byla normálně nemocná, v hezky úhledné čisté posteli. To samotné tvůrčí rozhodnutí mě až tak neruší (stranou toho, že to celé té pasáži naprosto bere vyznění), ale ta logika v pozadí kdy je zjevné, komu se na obrazovce něco špatného dít smí a komu ne a kdo může být zobrazený viscerálně nebo kontroverzně a kdo ne je... "únavná" je nejspíš to, co mé dojmy vystihuje nejlíp.
Anyway, aby bylo jasno - tohle všechno tomu seriálu rozhodně ubírá a to tak že citelně, ale vlastně ne nějak kriticky. Vytrhlo mě to na moment ze sledování a otrávilo, ale zase že by mi to seriál nějak moc zkazilo taky ne - a jak jsem psal, ti herci (herečky) se fakt snaží a hrají to dobře (nebo na maximum možného).
Co mi ten seriál skutečně kazí je ale něco úplně jiného a nesouvisejícího. Působí obyčejně. Přímočaře. Přízemně. Sandman měl vždycky kouzlo věcí v pozadí, náhledu za oponu, vize magického, nadpřirozeného světa, který je protknutý s realitou, kterou vnímáme, kdy to magické bylo jako 90% ledovce pod hladinou. Sandman zpravidla ani není pořádně hlavní postavou, a to často ani v na něm víc soustředěném začátku - ty příběhy jsou o jiných lidech (nebo entitách), i když pro Morphea mají význam, tak on sám se vyskytuje na pozadí nebo skoro vůbec. Tvoří to dojem mozaiky něčeho velkého, rozsáhlého, co dalece překračuje těch pár střípků, které vidíme.
Američtí bohové tenhle dojem dokázaly zachytit když ne skvěle, tak velmi dobře. Sandman ho nemá prakticky vůbec. Je to tak trochu jako forma bez duše (ne bez obsahu - obsah tam je, a je stejnej... ale prostě tomu chybí ta jiskra, co ze Sandmana dělá Sandmana).
Anyway, aktuálně bych tomu dal tak 50%... mezi 2 a 3* bych se asi přiklonil ke 3. s01 určitě dokoukám. Pokud se ale nějak zásadně nezmění, tak na ní sice nebudu nijak nadávat, ale na s02 se podívám nejspíš jedině, pokud zrovna nebudu mít ke sledování nic jinýho.