LokiB píše:
A když jsme byli v té první vlně, co začínala hrát, s první verzi pravidel ... jak asi si to náš první GM měl jinak vyzkoušet, než že si přečetl pravidla a začal dělat GMa? To jinak ani nešlo.
Nevím jak ty, ale já byl v roce 1993 už ve třetí nebo čtvrté "vlně" - o DrD mi řekl kamarád, který ho hrál na táboře, ale hrál jsem ho s kamarádem, přičemž nám PJje dělal jeho kamarád, který vzal vedení hry proto, že jejich původní PJ to vzdal.
A opravdu mám dojem, že se Dračák mohl rozšířit jen díky tomu, že první pár lidí okolo tvůrců DrD vidělo, jak to hrajou, nebo si s nimi párkrát zahráli, pak si založili vlastní skupiny, a veškeré další nákupy pravidel už prováděli lidé, kteří předtím viděli, jak hru vede jiný PJ. Pokud budu počítat běžnou skupinu velikosti 5+1, tak v šesté "generaci" (kromě skupiny tvůrců) dostanu 100 000 hráčů, což je můj horní odhad pro aktivní hráčskou základnu v Česku od počátečních dob do dnes. Těch 6 "generací" není tak moc.
Je to tedy jen modelový příklad, ale mohl by vysvětlovat, proč je tak strašně málo PJjů, kteří se naučili vést hru jen podle příručky a nikoliv ukázkou.
LokiB píše:
Jo, ale neshodneme se v tom JAKÉ ZPŮSOBY to jsou. Já je tak černě jako ty nebo Gurney nevidím. Ne proto, že bych potřeboval obhajovat DrD, ale proto, že mám jiné zkušenosti než vy. Nejen své, ale i ze svého okolí. U nás se třeba poučkami "jak hrát" z původních pravidel nikdo moc nezabýval. Ani ten první GM. Já třeba za celou tu dobu, co jsem GMoval, nikdy. Necítil jsem tu potřebu.
Ty způsoby jsou velmi široké - od bezpravidlového hraní, ve kterém je rozhodování prakticky úplně v rukách PJje, po hraní podle různých kombinací jednotlivých mechanik, až po hraní podle silně upravených pravidel.
A nejde o to, že by byl jen jeden způsob, ale že určitá množina způsobů je mnohem častější než jiná. Třeba už to, že když se z někoho stane PJ, tak si dost často ta pravidla koupil, a přečetl si příručku pro PJje. Styl, že jeden hráč má vlastní knížku pravidel a postupů, a že v ní má napsáno, že on stojí nad pravidly. Že je může - vlastně musí - vytvářet, upravovat, rozhodovat o použití. Že má ve své příručce pasáž o tom, jak řešit spory, i pasáž o tom, že jako PJ má vždy pravdu (a jen tuhle část může ukázat hráčům, když budou mít námitky). O tom, že na podvádění hráčů má reagovat podváděním.
Ne všichni si tahle pravidla přečetli celá a vzali k srdci úplně všechno, ale třeba zásada PJ má vždy pravdu (a když ji nemá, platí předchozí bod) j v hlavách celé jedné generace hráčů RPG zadrátovaná napevno. Stejně jako představa, že herní svět je PJje, on ho zná nejlépe. Když se dáš (nebo tedy dám) do řeči s člověkem, který hraje Dračák, jiné hry nezná a na netu RPG neřeší, tak podobné základní představy z jeho vyjádření vystupují jako pilíře mostu hraní RPG. Nemají je všichni - zejména ne ti, kteří o hraní diskutijí na netu, protože tam se setkávají s různými názory, ale pořád myslím, že na netu o RPG mluví menšina hráčů.