Jarik, Pepa: Otázky vkusu nemá moc smysl diskutovat.
Horor je žánr který má diváka přimět se bát a děsit. Pro někoho, kdo vyrostl na starých hororech můžou být ty dnešní o "hnusu", jenže pro dnešního diváka zase ty staré horory už nejsou horory, protože s časem zeslábly a dneska se jich už nikdo nebojí (čest pár vyjímkám). V rámci kulturního sebevzdělávání sem nějakej čas zpátky kouknul na nějaké starší klasické horory a i když vidím, co na nich bylo pro dobové diváky děsivé, tak na mě to prostě už nefunguje (a vůči úplně starým klasikám typu Hitchkoka sem v podstatě dokonale imunní).
Stěžovat si, že ty novoty už nejsou co byly a sou něco jiného je asi jako kdyby si milovník klasické hudby stěžoval, že deathmetal neni hudba, ale "jen hluk a randál". Doslova - "tvrdá" hudba prochází obdobnou "inflací" - Bethoven byl svého času považován
za "příliš tvrdého", což dává i téhle diskusi o obsahu hororů zajímavou perspektivu. Mimochodem totéž se děje i s mnoha jinými věcmi - např. dnešní filmové CGI efekty by starší divák mohl snadno nazvat "přehnané" atp.
...ostatně, v té další generaci je vždycky úpadek mravů, neúcta ke stáří, nevkus a nevzdělanost, že.
Loki: Jenže si to stejně četl, takže moc dobře víš, že bez ohledu na ostřejší formu podstata mého sdělení byla, že Tvoje argumentace je až podezřele podobná argumentaci okolo "videohry plodí násilí" ("filmy jsou pasivní, videohry interaktivní" byl také jeden z oblíbených "stěžejních" argumentů odpůrců videoher).
A moje odpověď byla v podstatě přesná - pokud se ptáš, kdo takové věci posuzuje, tak to skutečně jsou obvykle jejich odpůrci (zpravidla hysteričtí), protože nikoho jiného ten rozdíl v podstatě nezajímá - buď jim to sedne do vkusu nebo ne a dál to nemají potřebu řešit.
Log: Nebudu to rozvádět, ale střílíš se do vlastní nohy - děti a teenageři mají jako skupina v mnoha směrech lepší kupní sílu než dospělí. Řeší se to v marketingu a vim to i z praxe (diskusi o "ale co chudí studenti?" sme vedli i na pár akcích když sme řešili naceňování a žádné takové sme moc nenašli).
Zároveň opět patronizuješ - Danghan se dá bez větších problémů přepracovat tak, aby vyhovoval i skupinám co o větší morbiditu nestojí a představa že toho někdo není schopný jen protože není extra zkušený - jako ok, možná to nebude až tak intuitivní reakce, ale v Tebou popsaném případě kdy si to dotyčný fakt koupí a chce použít, ale zjistí, že tam něco nesedí, má dost motivace na to se tomu věnovat a vcelku snadno se k tomu dopracovat. SPOILERS FOLLOW:
ten příběh stojí na tom že nekromant používá emoce z mučení jako náhradu vlastní magické energie (btw. mě tak napadá že to je princip použitý i na Asterionu u Nemrtvých a světlonošů...) - naprosto bez problémů z toho můžeš udělat "jen" prosté a triviální obětování, podle vkusu buď krvavé (místo umučených mrtvol budeš mít podříznuté a odkrvené mrtvoly) nebo prosté (budeš mít mrtvoly se specifickou smrtelnou ranou). Podobně projevy posedávajících démonů jsou vcelku variabilní a lze je pojmout všelijak