ShadoWWW píše:
Když si přečtu Bílý hrad, tak se nedivím, že Jerson narazil na skupinu, na jakou narazil a že ho to odradilo od fantasy.
Do záznamu - od fantasy mě to neodradilo - já hrál fantasy od začátku jen proto, že nic jiného v RPG nebylo - tedy všichni tvrdili, že RPG může být jen fantasy. Ale styl vedení hry v DrD kritizuju dlouhodobě a nebudu se k tomu vracet.
LokiB píše:
Vedle York psal (v určité nadsázce a zjednodušení), že hráčům stejně jde o to pobít co nejvíc nepřátel.
Asi ano - tem kteří hrají. Pak se nedivím, že hra jsou o pobíjení nepřátel. Ale když vezmu skupinu úplných nováčků, které by RPG zaujalo, tak pobíječů bude tak pětina z celkového počtu, možná méně.
LokiB píše:
Chápu, "Jersonův syndrom".
Co prosím? :-)
LokiB píše:
Imho si každý hráč a PJ mohl z Bílého hradu vzít přesně to co chtěl, zahodit nebo odmítnout to, co nechtěl.
Nikoliv. Hráči nemohli prakticky nic, protože dobrodružství nesměli číst. Takže to stálo a padalo na PJjovi, který si přečetl příručku a věřil, že rady v ní napsané jsou funkční a dobré, tak se jich pokusil držet.
Což mimochodem vedlo k tomu, že já chtěl hrát postavu, která nebude bojovat na potkání (přesněji mě ani nenapadlo, že bych měl bojovat jinak než v sebeobraně), a v když nás v Bílém hradu vyhodil kostlivec u mědvědodlaka, že máme jít pryč, a nešlo ho přesvědčit (ani pomocí mechanik, ani argumenty), tak jsem řekl, že tedy odejdeme. PJ mě ale podle návodu v pravidlech přesvědčil, že mám být rázný, a tedy že toho kostlivce máme - musíme - zabít, jinak nebude co hrát. Takže jsem svou postavu nechal zaútočit na kostlivce, se kterým se dalo normálně mluvit a který nám nic neudělal. Pak jsme museli zabít i medvědodlaka (protože PJ uchopil dobrodružství po svém), i když jsem od kamaráda věděl, že medvědodlak je zmateně dobrý, a ostatně byl takový i v Hobitovi. Takže na prvním dobrodružství (vlastně na druhém) se z mé postavy stal tuctový zabiják.
LokiB píše:
Kdyby se v roce 1992 v reakci na DrD vyrojilo 5 nových systémů, zcela jinak postavených, zaměřených na jiné styly a způsoby hry, na úplně jiné herní mechaniky, které by si urvaly 90% trhu a na DrD by zbyl ten kousek, s lidma, které to baví takhle, bylo by to Ok.
Není chybou DrD, že se tak nestalo.
Jenže ono bylo třeba, aby lidé, kterým styl nastolený Dračákem nevyhovoval, ho přesto začali hrát, získali zkušenosti a začali aplikovat jiné přístupy, a to navzdory "kánonu" toho, co se psalo v pravidlech. Taky mnoho začátečníků nebo jen potenciálních zájemců získalo dojem RPG = zabíjení potvor v jeskyni = nic pro mě a tenhle postoj si nesli třeba dalších 10 a víc let.