sirien píše:
Co se stane, když vystřelím z luku na 50 metrů na cíl, co o mě neví? Pravděpodobně zasáhnu a aplikují se pravidla pro útok na protivníka, co se nemůže nijak bránit (tuším že se damage násobí nějak úrovní nebo tak něco). A? Kde je problém?
Problém je v tom, že pravidla jsou nastavená tak, že má smysl střílet jen na protivníky, kteří o tobě ví a brání se. Při střelbě na nehybný cíl, který o tobě neví vychází automaticky zásah, což se tak trochu neshoduje s vnímáním hráčů, kteří mají dojem, že by ta akce neměla být automaticky úspěšná. Na druhou stranu ani při automatickém zásahu nelze spáchat atentát tím, že bys krále prostě zastřelil. Nelze odstranit stráž tím, že bys ji přepadl - pokud nejsi sicco. téměř vždycky z toho vznikne boj. (Nehledě na to, že se k ní nemůžeš připlížit, třeba když jsi Aragorn a chceš se připlížit ke skřetí stráži, protože pro to nejsou pravidla.)
Nedá se vystřelit z kuše na metr vzdálený cíl. Bohužel pravidla neříkají, co se vlastně stane, když to zkusíš, proč přesně to nejde.
Zkus v DrD vytvořit situaci, kdy zločinec drží oběť pod krkem a hrdina se ho snaží zneškodnit dřív, než ji zabije. Zkus to s bojovníkem, se střelcem, s kouzelníkem. Ve zjednodušené i rozšířeném systému. Zkus to porovnat s reálným pokusem, když ti nebude jasné, jak pravidla nastavit, abys dal oběma stranám nějakou rozumnou šanci.
Nebo vyřeš situaci, když dvě postavy míří na třetí s nataženými kušemi, aby ji držely v šachu. Pro různé úrovně. A opět různá povolání.
Šaman píše:
Ono třeba v DnD jde házet nepříteli do očí písek, nebo hrách pod nohy? Aspoň do 3.5 edice to myslím nešlo. Znamená to, že je to rozbité?
Nevím, DnD 3.5 jsem hrál jen jednou. Ale pokud to v něm nešlo, tak ano, z mého pohledu je rozbité. Kdybych chtěl hrát hru, ve které můžu dělat jen to, na co mysleli autoři pravidel, zahraju si něco na počítači.
sirien píše:
Z hrachu hozeného pod nohy uděláš snadno past. Ta mechanika v té hře je a je k tomu určená. Možná tam není explicitně napsáno, že se to dá používat pro tyhle případy, ale to už je trochu jiná věc.
Ano, "snadno" - ono je popsané, že z toho máš udělat past. Ale jak nastavit náročnost, to už tam není ani omylem. A jak nastavit následky. Blbé je, že to většinou není ani jak vyzkoušet, protože ve skupině těžko najdeš ekvivalent krolla v plátové zbroji a hobita zloděje s obratností 21/ 5. A nedokážeš vyzkoušet efekt momentu překvapení, abys to měl jak odhadnout. Ve výsledku se po jedné takové akci hráče snadno můžeš dostat ze situace "zcela neefektivní" a při posunu náročnosti o 2 do stavu "ultimátní taktika, použijeme vždy za vhodných podmínek, proč to vlastně nikdo nedělá?" Z toho vznikne řada navazujících problémů, že třeba jak se doopravdy bojuje ze země a co to znamená "vstává tři kola".
sirien píše:
Fakt, že si lidi mohli snadno dotvářet vlastní houserules pro věci, které tam nebyly přímo popsané
Nesouhlasím s vytučněným - lidé tahle pravidla vytvářet museli, pokud chtěli hrát i jiné situace, než byly popsané v pravidlech. Vznikala jim z toho hra, která se měnila podle toho, jaká pravidla přidali a jak to které pravidlo nastavili, protože se jeho vliv promítl zase jinde. A pokud s těmito souvislostmi PJ neuměl pracovat - jako že často neuměl - skončil nakonec u toho, že náročnosti stanovoval od oka, ale stejně se jich nedržel a popisoval výsledek situace až na základě výsledku hodu, aby hra nějak fungovala. NEvím zda si na to pamatuješ, ale před lety jsme řešili, jak PJjové vůbec neurčují cílová čísla dopředu, a jak moc je tenhle PJ bias rozšířený. A oponovali nám lidé, kteří tvrdili, že to je součást pravidel DrD a že hráči by měli věřit PJjovi, který situaci se jejich výsledky popisuje.
Tedy doplňky pravidel nakonec způsobovaly, že se ta pravidla přestala používat, nezáleželo na přesné výši čísel, jen na úsudku PJje.
MarkyParky píše:
Tohle je dost zvláštní požadavek, nemyslíš? Ty víš, že tam určitě je, tedy důkazní břemeno bys měl nést ty.
Já bych rád, ale pravidla nemám a tak to nemůžu najít.
LokiB píše:
c) zesložiťující systém a hraní běžných scén tak, že skoro každý GM prosí hráče, aby to nepoužívali a slibuje, že on to taky používat nebude
Jo, a tak se RPG z "vaše postava může dělat cokoliv, co ji napadne" rázem stane "vaše postava může dělat to, co je napsáno v pravidlech, cokoliv jiného by zdržovalo hru a snižovalo zábavnost pro ostatní". A ještě se to bere (alespoň u tebe to tak vypadá) jako zamýšlená vlastnost, nikoliv chyba.
Jinak jsi moc hezky shrnul problémy, kvůli kterým zrovna pravidla DrD považuju rozbitá - v tom smyslu, že neumožňují hrát postavu tak jak by si hráč přál, ale jen tak, jak je povoleno. Včetně volby možných přístupů k řešení situací, který je pravidly (i jejich nepřítomností (a nutnosti je poměrně složitě vytvářet a vyvažovat) dosti omezen.
Celkem chápu, že pokud hráč tenhle styl přijme, tak mu pravidla vyhovujou. Na druhou stranu pro mě je taktika "pustíme se s nimi do standardního boje trvajícího několik minut herního a několik desítek minut reálného času" úplně stejně repetitivní taktika jako kdybych měl pokaždé používat taktiku "hodím mu písek do očí".