Starověk znal princip páky celkem běžně - přinejmenším v římských přístavech a na stavbách pracovaly velké nákladní jeřáby aj. Použít vahadlo jako zbraň je docela určitě napadlo, na to nepotřebovali Archiméda, protože i u torzního onageru se používal závěsný prakový vak častěji než ta oblíbaná lžíce a koneckonců používal se kromě klasického praku i prak na holi - fustibal. Problém nebyl v tom, že by to neznali, ale nejspíš pro to nenašli vhodné použití, resp. dokázali stavět i poměrně velké torzní metače, které vrhaly sice relativně malé projektily, ale zato obrovskou razancí po téměř vodorovné dráze, resp. nízkou skupinou úhlů. Střely které se našly v Jeruzalémě po obléhání legií Tita a Vespasiána mají kolem 45kg a velikost kopacího míče. Trebuchet/blida dokáže vrhnout daleko větší hmotu, ale daleko méně přesně a na cíl dopadá shora. Také dostřel se se zvyšujícíc se vahou citelně zkracuje. Pokud někomu připadá 45kg kamená koule malá, neměl by to porovnávat se střelou do trebuchetu jako spíše se střelou do kanónu - balista/phalintonon má totiž co se týče nasazení, míření, použití a účinku blíže dělu než vahadlu. Na vypálení kopačáku potřebujete skutečně velké obléhací dělo - velkou obléhací bombardu. Kdo má k dispozici něco takového, vystačí si. Může pálit navíc z lodě nebo se posouvat na kolech, to stabilní základna trebuchetů neumožňuje (ze středověku máme doložené i dlážděné palposty). Pro představu co to dokáže - aby se římané dostali do Chrámu a centra Jeruzaléma, neprostříleli se jen přes městské hradby ale skrz tzv. Antoniovu pevnost.
Ohledně míření - to není tak docela pravda - každý stroj má své upotřebení a své konstrukční možnosti. Římané stavěli své stroje v různých velikostech a silách. Onager se samozřejmě nehodí k ničemu jinému než obléhání (ještě se s podobnou věcí dá metat chleba nebo dárkové poukázky do davu) ale ostatní tormenta, zejména catapulty ne - ty se dají stavět jako obrovské obléhací krávy metající 6 stop dlouhá okovaná bidla nebo taky malé subtilní scorpiony na stativu určené vysloveně k zabíjení jednotlivců. Ještě menší pak byly ruční zbraně - manubalisty (zajímavé je že ač je terminologie celkem jasná a balista je prostě v římské terminologii kamenometač, manubalista zřejmě střílela šípy - jako kuše, což byla ovšem pro změnu arcubalista). Některé ty vrcholně římské hračky byly zjevně dost vymazlené - vedle robustních catapult jako je nález torzní skříně ze Španělska (tuším Ampurias) se používaly i téměř celokovové stroje s torzí ukrytou v bronzovém válci a spekuluje se i o pneumatickém napínání, což upřímně moc nechápu. Vedle toho ale dokázali postavit i poloautomatickou samonabíjecí catapultu - známá Dionýsiova hračka - klikou poháněný řetěz napínal stroj a otáčel podavačem, který zakládal šíp do drážky. Po natažení to odpálila samospoušť. Bylo to ovšem příliš složité, drahé a zbytečné zařízení - lidí na obsluhu bylo dost. Taky byl problém s regulací nátahu aj.
A jak praví, na závěr, můj oblíbený vtipálek Flavius Vegetius Renatus poté co popsal hrst způsobů jak zabít válečného slona a jeden sebevražednější než druhý - a nebo také můžete postavit na vozy balisty/catapulty a slony jednoduše zastřelit :-) Cituji samozřejmě velmi volně, ale smysl zůstal zachován.
P.S. kostel nemám, leda byste někdo věděl o šíleném sponzoru nebo někomu kdo umí zvládnout grant z EU :-) (zatím jsem narazil jen na lidi co to o sobě tvrdí ale když přijde na tvrdé, rychle vycouvají).